Zajímavosti

Výzva k modlitbě 

Milé sestry, milí bratři,
modleme se  za ty,

kdo jsou v ohrožení života, kdo se neobejdou bez pomoci druhých, kdo jsou na tom zle.

Jsou to lidé v naší blízkosti.

O některých víme dobře, o některých jen letmo a vzpomeneme si na ně občas.

Můžeme učinit o trochu více. Modleme se za ně.
A také jsou to lidé daleko od nás, lidé, které neznáme jménem.

O jejich utrpení se dozvídáme nejčastěji z médií.

A často žasneme, jak je možné, že jejich život bez domova, bez jídla a základní lékařské péče

je v tak obrovském protikladu s naším zabezpečeným způsobem života!
Modleme se ve shromážděních i v soukromí za ty, kdo se vracejí do válkou zničené Sýrie a hledají, jak žít dál.

Modleme se za změnu situace v Jemenu tak, aby se humanitární pomoc dostala k milionům těch, kdo umírají hlady.

A pamatujme i na další místa, další trpící.
Čiňme tak ve skvělé naději, že ten, jemuž patří všechna moc i sláva, totiž Kristus, má soucit s utrpením každého člověka,

vždyť na sobě zakusil utrpení i smrt.

A z Boží moci žije.

Požehnaný čas

Synodní rada, Praha,7.3.2019

 

*****************************************************************************************************************************************************

 SBORY NAŠEHO SENIORÁTU  

 

 TANVALD:   

Ochranovský sbor v Tanvaldu byl jako samostatný sbor ustaven v roce 1956. Sídlo sboru je ale za hranicí Tanvaldu, v Dolní Smržovce. Tak jako jiné ochranovské sbory přišel sbor po schizmatu v Jednotě bratrské o střechu nad hlavou. Malá skupina členů se tak dlouho scházela v klubovně Domu dětí a mládeže v Tanvaldu. Až v roce 2012 se podařilo zpětně od Jednoty bratrské zakoupit původní modlitebnu, a bohoslužby se zde začaly konat až v roce 2017. Mezitím však sbor procházel personální krizí a nebylo možno ustavit celé staršovstvo. Proto je dnes sbor spravován správní komisí. Sborový dům prochází pozvolnou rekonstrukcí. Byla obnovena modlitebna a zázemí. Nedílnou součástí sboru je unikátní hrázděný osmihranný kostelík v Kořenově, který je jednou z dominant Jizerských hor. Původně luterský kostelík postavený podle architekta Otto Bartninga v roce 1909 je dnes ve vlastnictví seniorátu. V létě se zde konají pravidelné nedělní bohoslužby od června do září. Střídají se tu kazatelé z různých denominací a účast bývá vpravdě ekumenická. Zároveň je kostelík místem mnoha svateb, ať už církevních nebo civilních. Příležitostně se tu konají i kulturní akce pro veřejnost.

ROVENSKO pod Troskami:

Sbor v Rovensku vznikl v roce 1909 jako kazatelská stanice turnovské filiálky mladoboleslavského sboru.

V meziválečném období byl součástí turnovského sboru, v roce 1944 se osamostatnil. K bohoslužbám se zprvu scházel v soukromí, vlastní modlitebnu si sbor zřídil roku 1949 v Revoluční ulici 399. Po zrušení sboru strany nového vedení JB sbor vstoupil do Ochranovského seniorátu při ČCE.

V roce 2007 odkoupil svůj původní sborový dům. V současnosti jde o malý sbor venkovského typu. Sestra kazatelka sbor charakterizuje takto. Součástí ČCE jsme od roku 2000, kdy se nás tato církev ujala a dala nám možnost odpočinout si od rozbrojů v české provincii Jednoty bratrské. Od té doby se znovu nadechujeme. Z vlastních zdrojů a s pomocí seniorátu se nám daří udržovat faru jako otevřené místo pro družné setkávání i ztišení. Jako všechny sbory Ochranovského seniorátu se účastníme života ČCE i celosvětové Unitas fratrum. Udržujeme vztahy se sborem v Neuwiedu – zde totiž žijí členové bývalého sboru Jednoty bratrské v moravském Herzogwaldu, kteří byli po druhé světové válce odsunuti a vnitřní vybavení jejich kostelíka bylo převezeno do Rovenska. Zůstáváme v srdečném kontaktu i s dalšími partnerskými sbory v rámci Jednoty v Berlíně Drážďanech. Vzájemné návštěvy se konají každý rok a bývají hojně navštíveny. S radostí jsme na faře uvítali rovněž zájezdy sborů ČCE (např. Libštát, Klášter nad Dědinou či skupina mládeže Horáckého seniorátu) i z jiných spřátelených církví. Naše ubytovací kapacity využívala ke každoročním soustředěním rovněž mládež Ochranovského seniorátu. Úzce spolupracujeme s Libereckým seniorátem ČCE. Od r. 2002 promlouvá farářka o první adventní neděli při slavnostním rozsvěcení vánočního stromu na rovenském náměstí, na němž se podílejí i děti z našich dětských skupin. Spolupráce s rovenskou základní školou se datuje již od r. 1990. Prostřednictvím koncertů, přednášek a divadelních představení se snažíme účastnit kulturního života obce. Do nastávajících let hledíme realisticky a neztrácíme naději ve stále působící milost Boží.

PRAHA:

 

Pražský sbor v roce 2000, kdy byl správcem sboru kazatel Bohumil Kejř a členem sboru biskup Jednoty bratrské Adolf Ulrich přijal, jako další zrušené sbory Jednoty, velkorysou nabídku Českobratrské církve evangelické a stal se součástí Ochranovského seniorátu při ČCE. V roce 2002 Úzká rada JB původní sborový dům v Hálkově ulici prodala komerční italské společnosti. Prodej byl soudně napaden a spory se táhly do r. 2006, kdy sbor s konečnou platností o budovu přišel. Poslední bohoslužba v Hálkově ulici se konala 25. 6. 2006. Sbor musel opustit svůj bohoslužebný prostor, byl vystěhován farář s rodinou a s nimi i veškeré zařízení modlitebny. Kazatel spolu se staršovstvem a kurátorem našli nové prostory pro fungování sboru. Nedělní shromáždění se konala v kapli Domova Sue Ryder v Praze 4. Zařízení kanceláře, sborová knihovna a archiv byly uloženy v prostorách, které k pronájmu uvolnil sbor Žižkov II. Život sboru byl tak značně okleštěn. Kazatel B. Kejř ukončil svou službu v pražském sboru Ochranovského seniorátu k 31. 12. 2006. V r. 2007 byla zvolena jako kazatelka Eva Šormová. Na konci dubna 2013 byla sboru nabídnuta koupě Milíčovy modlitebny v Praze 10 – Malešicích. Po dlouhém zvažování a jednání odhlasovalo v r. 2014 sborové shromáždění koupi objektu a realizaci projektu „Rekonstrukce a dostavba Milíčovy kaple“ podle návrhu akademického architekta Davida Vávry. Nastalo dlouhé období shánění potřebných povolení ke stavbě. Někteří členové ze sboru odešli. Na druhé straně se sborová práce se velmi oživila. Do sboru vstoupili noví členové, kteří vtělili svou víru do projektu budováním nových bohoslužebných prostor a zapojením do života sboru. Toto úsilí sbor završil nově zrekonstruovaným prostorem Milíčovy kaple. Děkovná bohoslužba spojená s otevřením obnovené kaple se konala na první adventní neděli 3. prosince 2017. Sbor a kazatelka ani v době rekonstrukce nezapomněli, co dělá sbor sborem. Sbor se dál scházel k bohoslužebným shromážděním, při biblických hodinách dětí i dospělých. Dnes před sborem leží další nemalý úkol. Dostavět zázemí a bydlení pro kazatele.

 

 

 

POTŠTEJN:

První sbor obnovené Jednoty bratrské v českých zemích, založený již v roce 1870. Zpočátku se sbor scházel v soukromí, v roce 1871 díky zahraniční finanční pomoci zakoupil starší dům čp. 10, v němž si zřídil modlitebnu (dnes fara). Stávající kostel byl vystaven a otevřen v roce 1899.  V poválečném období sbor spravoval také kazatelské stanice v Kunvaldu, Rokytnici v Orlických Horách, Vamberku a Rychnově nad Kněžnou. Později také v Dobrušce. V letech 1998-99 v rámci schizmatu část potštejnského sboru vstoupila do Ochranovského seniorátu ČCE. Sbor ovšem přišel o své zázemí. Jednota bratrská vyprodala mobiliář Potštejnského kostela a zřídila zde sklad a dílnu. Původnímu sboru byl vstup odepřen. Historický kostelík a fara byly od Jednoty bratrské odkoupeny zpět v roce 2008, pomohla tomu široká ekumenická a zahraniční ekonomická pomoc.

KOBEROVY:  

Koberovský sbor vznikl ve třicátých letech 20. století jako kazatelská stanice železnobrodského sboru a v roce 1943 se spolu s kazatelskou stanicí Loučky osamostatnil; oficiální sídlo bylo tehdy v Loučkách. Plány na výstavbu sborového domu se nepodařilo realizovat a sbor se scházel v soukromých prostorách. Teprve roku 1965 si vystavěl malou modlitebnu (Smrčí 41).V současnosti jde o početně malý sbor. Členové sboru se dnes účastní bohoslužeb i biblických hodin v Železném Brodě a probíhá jednání o sloučení obou sborů.

 

JABLONEC NAD NISOU:  

V roce 1907 byl zakoupen dům v Mühlfeldgasse (dnes Máchova ulice) 766/29, truhlářská dílna v přízemí byla upravena na modlitebnu a spolkovou místnost. Život sboru totiž provázela široká a ekumenická spolková činnost. Samostatným farním sborem se Jablonec stal v roce 1910. Vystřídali se zde kazatelé J. Schiller, G. E. Schmidt a J. Voelkel. Ke sboru v Jablonci patřily kazatelské stanice v Hrádku nad Nisou, Chrastavě a Liberci. Po 2. světové válce německý sbor zaniká, protože většina členů byla odsunuta. Plynule však navazuje český sbor, jehož se jako správce ujímá kazatel V. Habr. Snažil se podchytit členy JB, kteří se stěhovali z vnitrozemí. Kazatelské stanice vznikají v Tanvaldu a na Smržovce. Dále zde jako kazatelé působili J. Halama jr., R. Kužel, J. Halama sr., K. E. Langerfeld, D. Kubíčková a A. Kracíková.

KOSTELÍK V KOŘENOVĚ: 

V roce 1903 vznikla kazatelská stanice Kořenov-Tesařov pro německé evangelíky luterské církve augsburského vyznání.  Farností patřili k Jablonci n. N. a ke kazatelské stanici s dnes rozpadlým kostelíkem v Dolní Smržovce. Shromažďovali se jednou měsíčně k bohoslužbám v hostinci Zvonice (Glockensteinbaude). Vedle občanů Rakouska -Uherska sem na bohoslužby přicházeli i evangelíci z území pruského Slezska, tedy z Německého císařství. V listopadu 1903 vznikl Spolek pro stavbu kostela. Plány na stavbu připravil architekt Otto Bartning (1883 – 1959), později proslulý stavitel sakrálních staveb. Základní kámen byl položen v den nanebevstoupení Páně 20. května 1909 a 20. října 1909 byla slavnost vysvěcení nového kostelíka. V silně skalnatém terénu byl okolo kostelíka roku 1911 založen i hřbitov.     Po konci druhé světové války získala kostelík do užívání Jednota bratrská. Asi v roce 1956 byl kostelík opraven a byl využíván pro letní bohoslužebná, ekumenicky otevřená shromáždění. Generální oprava kostelíka proběhla v roce 1968. Současný vlastník, Ochranovský seniorát při Českobratrské církvi evangelické zajistil v letech 2013 – 2016 celkovou rekonstrukci – interiér i exteriér. Vedle velkého počtu svateb se tu konají od začátku června do konce září pravidelné nedělní bohoslužby.

 

 

KONVENT 

Ze sborového dopisu Listopad 2018

výročního setkání seniorátu – konvent – v Praze:

Sešlo se celkem 18 hlasujících členů z osmi sborů, a další hosté. Zástupcem z Evropské kontinentální provincie (ECP) byla sestra Benigna Carstens, která vyřídila pozdravy od celého evropského ředitelství. ECP je nejen naší blízkou a duchovně spřízněnou provincií, ale zároveň naší provincií „supervizní“. (Každá misijní provincie má nějakou dohlížející, „supervizní“ provincii UF).

Konvent zároveň připravil a zaslal k výročí 90. narozenin dopis bratru Theo Gillovi, biskupu UF, který sídlí v Ochranově. Konvent také volil zástupce na synod ČCE pro další čtyři roky. Z řad duchovních byly zvoleny sestry E. Šormová a náhradnice H. Jalušková. Z řad starších pak sestry H. Hájková z Potštejna a náhradnice I. Votočková z Rovenska. Došlo také k volbě náhradníka Seniorátního výboru. Byla zvolena sestra A. Kracíková.

SV předložil výkaz hospodaření za rok 2017 a rámcový rozpočet na rok 2019. Vedle toho bylo schváleno rozdělení celocírkevních repartic (70.600,- Kč) a seniorátních repartic (65.000,- Kč) na jednotlivé sbory. Pro náš turnovský sbor je to celkem 34.000,- Kč. Seniorátní sbírky pro rok 2019 zůstávají stejné.

Zásadní otázkou byla žádost sboru v Koberovech o připojení ke sboru železnobrodskému. Blízkost těchto sborů je dána nejen geograficky, ale vychází z toho, že se obě společenství dlouhodobě setkávala. Už delší čas byla jedna neděle v měsíci společná v Železném Brodě. Splynutí obou sborů, jak navrhovala sborová rada a staršovstvo v Koberovech, je tedy logické i praktické. Konvent tento návrh schválil a bude postoupen synodu ČCE v příštím roce.

Příští zasedání konventu se koná 9. Listopadu 2019 v Jablonci nad Nisou.

 

 

 Prohlášení synodní rady Českobratrské církve evangelické ke stému výročí republiky.

Vznik Českobratrské církve evangelické je spjat se vznikem Československé republiky. Ta souvislost není nahodilá. Čeští evangelíci se tím nejen chopili příležitosti ke svému osamostatnění, nýbrž se také přihlásili k odpovědnosti za nově se utvářející demokratickou společnost.
V uplynulých 100 letech jsme tento odkaz někdy ztráceli ze zřetele, jindy zas nově objevovali a naplňovali. V současné době změn ve společnosti i v církvi je třeba si tuto odpovědnost připomínat.
Demokracie není samozřejmostí. Není ani jen formálním zřízením, nýbrž vztahem k druhým lidem a k okolnímu světu. Svoboda v demokracii znamená nejen názor mít a projevovat, nýbrž hledat v rozhovoru obecné dobro, nad výměnou názorů a postojů ctít kritérium pravdy a vždy mít ohled na slabé.
Naším národním zájmem není sebestředná uzavřenost, nepřátelská k okolí, nýbrž přátelství a spolupráce se všemi, kdo respektují lidskou důstojnost a práva a usilují o spravedlnost a pokoj.
Čerpejme inspiraci a sílu z Kristova evangelia a za naši republiku a její obyvatele se modleme.