KALENDÁŘ NA BŘEZEN 2023
JEDNOTA BRATRSKÁ – MORAVIAN CHURCH – HERRNHUTER BRÜDERUNITÄT – UNITAS FRATRUM
Každý rok losuje Seniorátní výbor Hesla pro jednotlivé sbory, emeritní kazatele, vdovy po kazatelích i pro vedení církve.
Pro náš sbor bylo pro rok 2023 vylosováno heslo:
TY JSI BŮH, KTERÝ MNE VIDÍ
******************************************************************************************************************************************************************************************************************
sobota 4. března Den Misijní provincie – Praha
neděle 5. března neděle Reminiscere
9:30 bohoslužby jednání staršovstva
sbírka na světovou UF
středa 8. března 10:00 – Dopoledne Na Sboře
čtvrtek 9. března 17:00 – setkání dorostu
neděle 12. března neděle Oculi
9:30 dětské bohoslužby – sborová neděle
neděle 19. března neděle Laetare
9:30 bohoslužby – Br. Slavka
úterý 21. března 18:00 – Večer Na Sboře
středa 22. března 10:00 – Dopoledne Na Sboře
čtvrtek 23. března 17:00 – setkání dorostu
neděle 26. března neděle Judica
9:30 bohoslužby – Sborová rada
čtvrtek 30. března 17:00 – setkání dorost
AKTUALITY:
z březnového čísla
Postní doba
V autentickém křesťanském pojetí není půst cílem sám o sobě, ale je prostředkem. Cílem je přiblížení se Bohu a projevení účinné lásky k bližním. Tedy ne postit se jen “od něčeho”, ale také “pro někoho” – čili ve prospěch lásky křesťana k Bohu a k bližním. Odříkat by si člověk měl jednak to, co mu v křesťanském životě překáží, a to, co “uvolní” jeho dobrý vztah k bližním. Což může být třeba čas, věnovaný osamělému člověku, věcný nebo peněžitý dar potřebným, apod.
Podíváme-li se do historie, potom skutečně uvidíme, že se formy postu různě měnily, ale podstata jeho významu a smyslu je ta, jak je uvedeno výše. Pokud člověk jen chce sobě samému dokázat, že se něčeho vzdá, nebo něco navíc udělá, je to sice z hlediska rozvoje osobnosti mnohdy prospěšné, ale z hlediska víry je to jaksi ” na půl cestě”. Takže stručně řečeno: Křesťanský smysl postu se naplňuje, když je jeho výsledkem a záměrem posun na cestě lásky k Bohu a k bližnímu a posun na cestě od “brzdících závislostí” ke svobodě pro dobré věci, ať už je jeho forma taková či onaká. (podle A. Opatrného)
Doba postní trvá od Popeleční středy až do Zeleného čtvrtku. Neděle se do této doby nezapočítávají. Šestou postní nedělí (květná) začíná „Svatý týden“. Tato tradice vzniká již ve čtvrtém století a s malými změnami trvá dodnes.
Od prvních dob je toto období spjato s vyučováním „katechumenů“, tedy těch kdo jsou připravováni ke křtu. Slavností křtu je neděle Velikonoční. Radujeme se, že tomu tak bude u nás i letos.
z unorového čísla 2023:
Modlitební stráž v Unitas Fratrum,
Vždy první tři dny v únoru připadá na naše Ochranovské sbory tak zvaná„modlitební stráž“. Možná to slovo „stráž“ někoho odrazuje. Zkusme ho tedy nahradit například spojením „modlitební čas“. Co tento čas pro nás může znamenat a kde se tato myšlenka vzala, najdeme v Informativní knížce „Jednota bratrská - Unitas Fratrum“, která byla vydána v roce 1989. Zde se dočteme následující:
Na intenzivní modlitebný života soukromý i společný, kterým žila Jednota v období předbělohorském, navazovala Jednota období
ochranovského svými modlitebnými společenstvími. Inspirováno slovy Písma z Izaijáše 62:6 – „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha“ – vyrostlo přesvědčení, že by bylo dobré a užitečné také v Ochranově ustanovit „strážné“, kteří by se modlili nepřetržitě dnem i nocí za církev, za bratry a sestry doma i na cestách i za Boží
království ve světě. Dne 27. srpna 1727 se rozhodlo 24 bratří započít modlitební stráž. Rozdělili si den po hodinách a každý z nich se zapsal do časového rozvrhu na určitou denní či noční hodinu, v níž chce od toho dne nadále pravidelně konat přímluvné modlitby za druhé. Tato listin a se dochovala v ochranovském archívu jako památka na počátky modlitební stráže, která pak trvala celé jedno století. Po druhé světové válce, když se měl opět po dlouhé době sejít synod světové Jednoty bratrské – plánován byl na rok 1957 do Bethlehemu v USA – rozhodli se bratří z výkonného výboru světové Jednoty na výzvu všech 26 biskupů, že nejlepší přípravou pro synodní jednání i pro celý jubilejní rok Jednoty (1457 – 1957) bude obnovení modlitební stráže v celé Unitas Fratrum, ve všech provinciích a ve všech sborech. Proto byla vyhlášena pro rok 1957 modlitební stráž a rozepsány dny pro každou provincii a hodiny pro každý sbor. Začala 1. ledna 1957 a naše sbory se jí účastnily s velikou horlivostí. V denních i nočních hodinách se modlili bratří a sestry, jednotlivě, v rodinách i ve skupinách, zúčastnila se i mládež. I když některé provincie Jednoty po letech ustaly v konání modliteb po celých 24 hodin denně, naše provincie zachovává tuto stráž věrně od roku 1957 až dodnes.
Na synodu světové Jednoty bratrské v roce 1981 v Ochranově bylo znovu spontánně rozhodnuto obnovit modlitební stráž ve všech provinciích tak, jak byla na počátku, totiž 24 hodin denně. Vědomí, že každou hodinu ve dne i v noci také nás někdo nese na modlitbách, je pro nás vždy novou posilou a potěšením.
z prosincového čísla 2022
Albert Schönleber – 26. 9. 1939 – 13. 11. 2022
Bratr Albert Schönleber byl naším hostem v říjnu roku 2011, kdy jsme si připomínali 10. výročí obnovení bratrského sboru v Turnově. My, turnovští, na něj vzpomínáme opravdu s velikou vděčností. Byl jedním z velkých podporovatelů našeho úsilí. Tehdy jako farář našeho partnerského sboru v Königsfeldu, zprostředkoval štědrý finanční dar, který nám umožnil začít s rekonstrukcí domu. Zcela logicky byl naším hostem při slavnostním 10. jubileu v roce 2011. Bratr Albert byl velkým přítelem české Jednoty bratrské, myšleno té původní. V době jeho působení v Berlíně, ještě před rokem 1989, stál u zrodu partnerství mezi Neukölnem, částí Berlína, kde sídlí „ochranovský“ sbor, a městem Ústí nad Orlicí, oblastí, odkud přišli první emigranti do sboru v Rixdorfu. Ten byl založen českými emigranty roku 1737. Albertovy aktivity ale dalece přesáhly mezicírkevní vztahy. Zasloužil se o rozvíjení vztahů mezi Čechy a Němci obecně. Jedna z kondolencí, která při rozloučení zazněla, byla od současného českého velvyslance v Německu pana Tomáše Kafky. Rozloučení s bratrem Albertem se konalo v sobotu 26. 11. V Berlíně – Rixdorfu, v bratrské modlitebně.
z listopadu 2022:
Ochranovská misie
Popsat její další rozvoj nelze v krátkosti. Byl popsán v některých monografiích, například „Bratři v mnoha národech“ (Brüder in vielen
Völkern) od Hartmuta Becka (1981) nebo také v sérii článků v časopise Jednota bratrská, ročník 1982, který se výročí 250 let misie (1732 – 1982)věnuje. Připomeňme si alespoň něco ze stati biskupa Adolfa Ulricha. Ti první přišli z Moravy. Stojí za to si uvědomit, že tihle lidé postavili první domek dnešního Ochranova v r. 1722, že o pět let později obnovili svou církev, Jednotu bratrskou, a že o dalších pět let dále, v r. 1732, zahajují misijní dílo způsobem dosud nepoznaným. G. A. Říčan dokládá, že těch Moravanů bylo na 550 a z nich všech na 200 odcházelo jako misionáři do čtyř kontinentů. H. Beck doplňuje, že z nich 56 prošlo pro víru různými žaláři na
Moravě. Tím zřetelněji vystupuje charakter těchto poutníků, kteří sotva se zachytili v nově vznikajícím Ochranově, nesnažili se vybudovat si svou existenční základnu, ale neváhali jít dál, do neznáma. Kolik nesnází, nebezpečí, posměchu, zklamání vychutnali již ti první dva, kteří v roce 1732 přistáli na ostrově Sv. Tomáše v Karibské oblasti. A hned v dalším roce odcházejí tři Moravané do Grónska, 1734 k Laponcům a na St. Croix, 1735 k Indiánům v dnešních Spojených státech amerických a k Arawakům v dnešním Surinamu, 1736 do Jižní Afriky, Guineje, k Samojedům, 1738 na Ceylon a k Židům do Amsterodamu, 1739 je to Alžír a Cařihrad, 1740 St. John a Valachia, 1742 Kalmykové… a dál se odvíjí sloupec letopočtů a jmen zemí a národů. Čteme jména nám dnes cizí, nic neříkající, mnohá započatá práce byla přerušena, nedokončena, předána jiným církvím, nebo zanikla vypovězením bratří, nebo úmrtím misionářů nebo, co je zvláště bolestivé, vyvražděním domorodých křesťanů jinými, evropskými „křesťany“. A bylo by dobré nezapomínat na okolnost, že běhen prvních sto let misie nedostávali misionáři žádné služné a o svou obživu se museli starat sami. A smíme se ptát, co ti bratři věděli o smrtonosných mikrobech, tenkrát, co o tom věděli lidé vůbec včetně medicínské vědy? Tak chápeme, že dějiny misie v Surinamu vykazují více než sto jmen bratří, kteří zemřeli již v prvním roce svého pobytu v této zemi. Uvádíme tyto skutečnosti poněkud zhuštěně, abychom rozuměli, že nešlo o romantiku, jak si snad někdo může představovat, a abychom vždy viděli člověka s jeho silami, břemeny a odpovědností, žádné nadlidi, jen následovníky Krista.
červen 2022
SLAVNOSTI V OCHRANOVĚ:
Oslavy založení Ochranova probíhají vlastně celý letošní rok. Proto si některé události a okolnosti přibližujeme v letošním Sborovém dopise. Zvláštní datum je však 17. červen 1722 (viz březnový Sborový dopis).
Byli jsme při oslavách v Ochranově. V týdnu od neděle 12. června do neděle 19. června 2022 proběhl vrchol oslav 300 let od založení Ochranova. V neděli 12. 6. byly bohoslužby přenášeny rozhlasem a televizí, ve čtvrtek se konaly tradiční hody lásky s čajem a bochánky, jak je známe i my a pak přišel pátek. To památné datum 17. června. Přivítání všech hostů, městská slavnost ve velkém sále kostela a nakonec krátká „pouť“ k památníku na místě prvního poraženého stromu pro stavbu Ochranova. Připomínám, že městečko Ochranov vzniklo jako bratrská obec a bylo postaveno doslova „na zelené louce“. Proto velká sláva pro celé město a mnoho návštěvníků a hostů z kulturní a společenské oblasti i zástupci spřátelených samospráv. A samozřejmě mnoho bratrů a sester z různých sborů Evropy i světa a také z různých církví. Při přivítání v průběhu nedělních bohoslužeb bylo napočítáno hodně přes deset zemí, které byly zastoupeny. A mezi hosty nemohli chybět ani zástupci našich ochranovských sborů. Ve čtvrtek na Hody lásky zavítali hosté z Rovenska pod Troskami, v pátek přijela skupina z Železného Brodu – pronesli pozdrav a předali dar při slavnosti u památníku – a zástupci Rady české misijní provincie. A potom v neděli dorazila čtyři auta ze sboru v Turnově. Bohoslužby byly slavnostní a pestré. Pěvecký chór na kruchtě, pěvecká skupina na pódiu, společný zpěv i varhaní skladby (sbor má zcela nové varhany), krátký vstup dětí i malá poutnická scénka. Centrem však bylo kázání biskupa Theo Clemense. A došlo také na pozdravy hostů. Byla zastoupena i Českobratrská církev evangelická v osobě členky Synodní rady sestry Jany Šarounové a pozdravili představitelé z blízké i vzdálenější ekumény. Také turnovský kazatel vystoupil za celou skupinu s krátkým pozdravem a předal sboru vyřezávaného beránka, který je rozpoznávacím znakem Unitas fratrum po celém světě. Po bohoslužbách káva v parčíku před kostelem a mnoho rozhovorů se známými a někdy i dosud neznámými přáteli. Nakonec jsme byli pozváni na oběd, který se podával v centru pro handicapované. S velkou vděčností jsme se odpoledne vraceli do svých domovů.
z prosince 2021
ADVENT je prvním obdobím církevního (liturgického) roku. Délka adventního období je vymezena čtyřmi adventními nedělemi, přičemž čtvrtá adventní neděle předc hází Slavnosti Narození Páně (25. prosince). První adventní neděle, kterou období začíná, tedy připadá na některý z dnů v rozmezí 27.listopadu - 3. prosince. Čtvrtá adventní neděle naopak může připadnout na 24. prosince. Vánoční doba, která na advent navazuje, začíná po západu slunce Štědrého večera.
Významnými dny adventu jsou v liturgickém kalendáři mimo neděle svátky sv. Barbory (4. prosince), sv. Mikuláše (6. prosince), Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie (8. prosince) a svátek sv. Lucie (13. prosince).
V adventním období si křesťané připomínají dva příchody Ježíše Krista. Tomu druhému (na konci časů) věnují první část adventní doby do 16. prosince (zaměření liturgie i biblických textů k tzv. Poslednímu soudu, připomínka důstojnosti člověka a jeho povolání k péči o svět a dobro všech lidí). Druhá část adventu je zaměřena na bezprostřední přípravu na narození Ježíše Krista (první příchod). Změnu rázu adventní doby podtrhuje i třetí adventní neděle, nazývaná Gaudete (radostná).
Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má původ v obchodním ruchu před Vánoci a s církevním rokem nebo tradicí nemá žádnou souvislost.
z listopadového čísla 2021:
Sborová slavnost k dvacátému výročí otevření modlitebny : v historickém objektu Na sboře je jistě příležitost k vyjádření vděčnosti, ale také k zamyšlení nad budoucností sboru. Jistě si v životě klademe otázku „co dál“, „jak dál“. Snažíme se formulovat vize a k jejich dosažení se snažíme formulovat strategii, jak se k uskutečnění vizí dopracovat. Profesionálové v tvorbě vizí provádějí nejprve tak zvanou „SWOT- analýzu“ ke stanovení výchozích podmínek. Zkoumají nejprve slabé a silné stránky dané společnosti, což je jakési vnitřní hodnocení, a pak hodnotí hrozby a příležitosti, což je hodnocení vnějších podmínek pro výhled do budoucnosti. Jaké jsou slabé a silné stránky sboru?. Asi každý z nás u sebe umí najít, kde má slabá místa ve svém životě i ve vztahu ke sboru. Silnou stránkou je sborová vzájemnost, ochota pomoci, ale především víra, láska a naděje, to jsou tři silné pilíře v životě sboru. Kromě těchto zmíněných „vnitřních“ vlivů jsou pro budoucnost sboru důležité vlivy vnější, tj. hrozby a příležitosti. Co nám hrozí? Především postupující rozdělování společnosti a to jak sociální, politické, generační, vzdělanostní apod. A jaké máme příležitosti? Máme u nás svobodu slova, sociální sítě, sociální služby, nová media a technologie. Jenže nad vnějšími i vnitřními vlivy v případě života křesťanského sboru stojí otázka: „Co od nás chce Bůh?“ Vraťme se do historie k časům, kdy začínala Jednota bratrská tvořit svoji vizi. R. Říčan v knize „Dějiny Jednoty bratrské uvádí skutečnost, že bratři velmi dobře formulovali vhled do praktické služby a do své vize instalovali pohled na „věci služebné“. Církev má být „sloužící“, má člověka přivádět na cestu církve „podstatné“. Služebná církev se, dle bratrského názoru, projevuje ve „viditelných shromážděních křesťanského lidu po všem světě.“ Ekumenická myšlenka byla v Jednotě bratrské, a doposud je, velmi důležitá. Úkol kázání je především v kázání biblické zvěsti, vzdělávání a vést sborově výchovnou činnost. V dobách počátků života Jednoty bratské se uplatnilo nové sdělovací medium, technologie, jíž se stal nedávno objevený knihtisk. Bratři knihtisku krásně využili. To je pro nás výzva, abychom se pokusili využít nových medií a technologií ke službě zvěstování dobré zprávy o Bohu. A tak pro náš sbor do dalších dvaceti, třiceti… let přijmeme výzvu k posílení služebnosti a to jak „dovnitř“ sboru, tak také do našeho okolí, do rodin, do pracovního prostředí i do školy i do věcí veřejných. Nabízí se využití i moderních instrumentů a přístupů, výtvarného a dramatického umění, hudby apod. Určitě přitom můžeme rozvíjet dary v životech členů sboru. Užitečné je rozvíjení gramotnosti v přístupu do virtuálního světa internetu, zvěst o Boží milosti má zde právem také místo. Neměli bychom opomíjet vzdělávání v rozpoznávání hrozeb např. z „kyberprostoru“, kde vládne záplava dezinformací, lživých emailů záměrně rozšiřovaných za účelem rozdělení společnosti. Co tedy doporučit sboru? Pán Ježíš v kázání Na hoře (Mt 5. 16.) říká: „Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a chválí Hospodina“. Ano, světlo spojuje, zachraňuje, udává směr, tma rozděluje, vytváří chaos, bolest, ztracenost mezi lidmi. Proto lze do příštích časů života sboru vyslovit přání, aby byl sbor světlem do rodin, do míst kde žijeme a konec konců i do politiky. „Tak sviť světlo vaše….“. (Petr Moos)
ze zářijového listu 2021
150 LET OD ZALOŽENÍ SBORU V POTŠTEJNĚ: V neděli 12. září se koná ve východočeském sboru v Potštejně sborový den. S ročním zpožděním, které je dáno loňskou situací, si chceme s vděčností připomenout vznik prvního sboru Obnovené Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě. K ustavení sboru z rozhodnutí Ředitelství Unitas Fratrum v Ochranově došlo 16. října 1870. Stalo se tak v Potštejně, v domku u Suchánků, kdy se jedenadvacet dospělých osob a šest dětí rozhodlo pro členství v Jednotě bratrské. Tuto událost popsal bratr Adolf Vacovský ve své stati o počátcích Jednoty takto: „Malý, zjevně velmi prostý a chudobný sboreček stal se kořenem, z něhož po čase vyrostl strůmek Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě. Tichá chvíle 16. října 1870 v malé chaloupce potštejnské zůstane proto ve vděčné paměti všech, kteří si uvědomují, že pohrdati malými začátky znamená pohrdati nabízenou milostí Páně a že i z nepatrných počátků může mnohým dalším vzejít požehnání“.
Historie našeho sborového domu po 20 letech. V listopadu 2000 jsme předali dům stavební firmě. Ta ještě dokončila „destrukci“ snesením střechy, krovů a vnitřních trámů (druhé foto). Z celé rekonstrukce malá statistika: Proběhlo celkem 34 dobrovolných brigád, kterých se účastnilo celkem 35 členů a přátel sboru. Dva bratři byli z Německa a jeden z Ukrajiny. Vyvezlo se 15 velkých kontejnerů – počítáme-li 9 m3 , pak je to 135 m3 materiálu.
A vyúčtování:
Kupní cena : 1. 400 000,- Kč
Firma Stavko : 3. 006 480, – Kč
Ostatní náklady : 239 990, – Kč
celkem: 4. 646 470, – Kč
Nelze skončit jinak nežli zvoláním „Soli Deo gloria“ – samému Bohu sláva
OBNOVENÉ WEBOVÉ STRÁNKY: Po delším čase došlo k obnovení webových stránek České misijní provincie UF – Ochranovského seniorátu. Nejde jenom o nový vzhled ale také předně o jednodušší obsluhu. Proto se na stránkách dočtete o významných seniorátních událostech a chystaných i uskutečněných akcích. Právě tam bude také vždy k dispozici další číslo NBL. Dnes jsou tam v sekci DOKUMENTY uloženy již všechna čísla od roku 2007, kdy NBL získaly svou elektronickou podobu.
Stránky navštívíte na adrese http://www.jednotabratrska.cz/
z dubnového listu 2021:
Zmrtvýchvstalý Kristus
Ježíš je teď mezi námi novým způsobem jako Kristus zmrtvýchvstalý, Kristus, který je všude, za hranicemi prostoru a času. Na Velký pátek jsme mohli vidět vztah veškerého lidstva k Bohu: to, co bychom měli milovat, zabíjíme. Bojíme se daru, který by nás osvobodil. O velikonoční neděli slavíme Ježíšův návrat do světa, který jej zavrhl. Pokud se vám stalo, že jste někde byli odmítnuti, pak víte, jak nepříjemné je vracet se do středu těch, kteří řekli: „My tě nechceme.“ Nicméně to je právě to věčné mystérium, které slavíme: Bůh se vždy vrací zpět do světa, který z nějakého neuvěřitelného důvodu Boha nechce. Je téměř nemožné uvěřit, že by to mohla být pravda. A přece Ježíš ve své pokoře nachází cesty zpět. Ježíš ví, že se nám zprvu nelíbilo to, co nám musel říkat. Nebyli jsme připraveni na tolik svobody a na tolik pravdy. V jediném historickém okamžiku nedokáže lidstvo unést tolik reality, či tolik lásky. A tak musel Bůh přijít zpět ve skryté podobě. Bůh se musel vracet zpět jakoby potajmu, jako nějaký podvratný živel – Kristus zmrtvýchvstalý. Nyní může být všude a my jej nemůžeme lapit. Nedokážeme ho ani přesně pojmenovat. Vždy se nějak může vlamovat do našich životů – novým a nečekaným způsobem. Takový je ten zmrtvýchvstalý Kristus, na kterého svět nikdy není připraven a nikdy jej neočekává – a co je smutné – ani jej nechce. To je Kristus, jenž oživuje svou církev, Kristus, jenž je navždy mimo naši kontrolu. Richard Rohr
ŽIVOT SBORU ZA ČASU KORONAVIRU 2021:
Nedělní bohoslužby jsme neukončili. Ostatní život sboru se ale dlouhodobě zastavil. Dětské a sborové neděle, biblické hodiny, setkání dorostu, Večery Na Sboře, nekonal se podzimní Sborový den – a mohli bychom pokračovat. Některá setkání probíhají online, ale osobní setkání nenahradí. Schází nám blízkost druhých. K našemu povzbuzení otiskujeme zamyšlení emeritního biskupa ŘKC Františka Radkovského ze serveru Christnet.
Celá situace nás vede k pokoře. Lidstvo dosahuje velkých úspěchů (teď přistálo úspěšně na Marsu a provádí jeho výzkum) ale setkává se s událostmi, na které nestačí a které mocným způsobem ovlivňují celé lidstvo. Koronavirová pandemie je velice nakažlivá a ve svých novějších mutacích ještě mnohem víc. Vede to k velkému omezení styku mezi lidmi a k zásadní izolaci. Je problém se školní výukou, s pracovními kontakty ve výrobních podnicích, ve veřejném stravování a ubytování, v izolaci starší generace a jejím pocitu opuštěnosti, v kultuře a sportu, v cestování a v dalších ohledech. Velký problém je s bojem proti této pandemii. Jsou vyvinuty vakcíny, které se zdají být účinné, ale zatím s nimi není dostatek zkušeností, aby se dala spolehlivě určit délka jejich ochrany proti nákaze. Jde ovšem třeba vidět i pozitivní skutečnosti. Velká obětavost a velké nasazení lékařů, sester a zdravotnického personálu a všech dalších ve službě nemocným kovidem, i když jim jde o zdraví a o život. A celkově velká solidarita mezi lidmi a národy, včetně snahy o pomoc ekonomicky slabým zemím. Všichni totiž vědí, že naději na výhru s touto zákeřnou nemocí může mít jen celé lidstvo společně. Vím, že zde neuvádím nic nového, ale chci tímto způsobem zdůraznit fakt nezajištěnosti, a především u starší generace skutečnost vážného ohrožení. Je nutné zdůraznit, že mi nejde o vzbuzování strachu, ale naopak o hledání jistoty a bezpečí. Ty lze ovšem najít pouze s vírou v Boha. Zde mohu nabídnout vlastní zkušenost, kdy při věku přes 81 let si musím zvykat – nikoliv na smrt, ale na setkání s Pánem a těšit se na to, až budu moci spočinout v jeho náruči. Smrt mě samozřejmě čeká taky a moc se na ni netěším, ale je to jen krátký přechod do trvalého stavu u Boha. A na ten je třeba se dobře připravovat, aby se pro nás stal očekávanou jistotou.
Každý den se ve 12.00 spojme v přímluvných modlitbách takovou formou, jaká je komu blízká a jakou komu Duch svatý položí na srdce.
Modleme se:
-
za všechny země světa a za všechny lidi zasažené koronavirem, za všechny pozůstalé, kteří byli zasaženi smrtí svých blízkých a milovaných,
-
za všechny mocné tohoto světa, za členy vlád a úřadů a za všechny, kdo se snaží skrze preventivní opatření zabránit eskalaci šíření epidemie,
-
za všechny lidi dobré vůle, aby respektovali nutná preventivní opatření, chovali se zodpovědně k sobě i ve vztahu k druhým, nepodléhali panice, zoufalství a rezignaci, ale nacházeli potěšení a naději v Pánu Bohu a přijetí a porozumění v kruhu svých blízkých,
-
za lékaře, zdravotní sestry, zdravotnické záchranáře, hasiče, vojáky a policisty a mnohé další pomáhající profese, které přicházejí do styku s lidmi a jsou zvláště v těchto dnech vystavené náporu fyzickému i psychickému, aby měly dostatek síly a také odvahu vydržet a nepodléhaly rezignaci,
-
za děti, studenty, aby měli v této době sebedisciplínu k učení a zvládali úkoly na ně kladené, aby nepodléhali pasivnímu trávení volného času a zahálce, ale nacházeli inspiraci k vlastnímu rozvoji,
-
za učitele, aby dokázali správně motivovat žáky a studenty k samostudiu,
-
za církve, duchovní a pastorační pracovníky, aby i v době zavřených kostelů, měli srdce otevřené pro lidi v jejich potřebách a mohli moudře a správně využít všech dostupných prostředků ke zvěsti evangelia prostřednictvím internetu, pastoračních rozhovorů, telefonů či jiných komunikačních kanálů,
-
za pokoru a odevzdanost celé situace Pánu Bohu, za ochranu před nákazou, za milost pokání a novou orientaci na nepomíjející hodnoty v životě mnohých lidí.
Amen.
Modlitba v čase koronavirové epidemie
Prosíme, Pane, za uzdravení všech, kteří se nakazili,
všude na světě, kam se jen virus rozšířil.
Prosíme tě za ty, kdo již ztratili své blízké,
i za ty, které o ně nemoc ještě připraví.
Prosíme tě za lékaře, sestry a ostatní zdravotníky,
dej jim inspiraci v jejich péči a chraň jejich vlastní zdraví.
Prosíme tě za moudrost pro vědce, kteří všude na světě
s nejvyšším úsilím hledají lék.
Prosíme tě za veřejné činitele, kteří musí přijímat těžká rozhodnutí
a rozhodovat o izolaci a karanténě, aby zastavili virus;
prosíme tě ale i za ty, kteří jejich rozhodnutí těžce nesou
a mají pocit, jako by byli uvězněni.
Prosíme tě za všechny, kdo jsou nespravedlivě stigmatizováni
pro svou rasu, národnost nebo etnickou příslušnost.
Spolu se všemi křesťany na tomto světě
chceme přinášet Kristovu uzdravující přítomnost a pokoj
do těchto těžkých časů plných bázně.
Prosme také Boha, aby nám v této celosvětové krizi nedal zapomenout
na miliony Božích dětí, které žijí v místech bez zdravotní péče.
Ať Bůh otevře naše srdce, ale i naše materiální zdroje a naši politickou vůli k pomoci,
aby se naděje na lepší budoucnost mohla stát realitou pro všechny Boží děti.
O to prosíme tebe, Bože, náš stvořiteli,
pro utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista, který nás vykoupil,
v síle Ducha Svatého, který v nás uskutečňuje Boží vůli.
Amen
(Podle modlitby Rev. Dr. J. Herberta Nelsona z Presbyterní církve v USA), vloženo na stránky 28.3.2020
**************************************************************************************************************************************************************
Dopis církví v Británii církvím v členských státech Evropské unie 2020
31. ledna 2020 ve 23.00 greenwichského času již nebude Spojené království členem Evropské unie.
Čtyři britské církve adresovaly vedení Českobratrské církve evangelické svůj dopis ujišťující o budoucí spolupráci:
Milé sestry a milí bratři, v pátek 31. ledna 2020 ve 23.00 greenwichského času již nebude Spojené království členem Evropské unie. Spojené království opouští EU, ale neopouštíme Evropu. Naše církve po staletí přispívaly k rozvíjení křesťanské tradice v Evropě, a také z ní hojně čerpaly. První evangelizátoři přišli na britské ostrovy s římskou říší. Po nich následovaly misie sv. Augustina z Canterbury (která původně pocházela z dnešní Itálie) a sv. Kolumby z Iony (dnešní Irsko). Víra křesťanů na těchto ostrovech má od počátku své kořeny v evropské církvi. Dopad reformace v Německu, Švýcarsku a Nizozemsku významně přispěl církvím, společnostem a národům na našich ostrovech, což se projevuje dodnes. Naše církve mají sbory v mnoha městech v Evropě a udržujeme úzké společenství s partnerskými církvemi napříč kontinentem. Zůstáváme nadále evropskými církvemi, jako součást jedné velké celosvětové církve. Oslabení politických vazeb a odpovědnosti neovlivní ani nebude překážet našemu závazku vůči partnerům v jiných částech Evropy. Budeme i nadále naplno hrát aktivní roli v rámci evropských ekumenických organizací a podporovat naše sbory a partnery v dalších částech Evropy. Naše církve budou i nadále prosazovat hodnoty, které s vámi sdílíme, prosazovat mír a chránit lidská práva a důstojnost.
********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************
VOLBA KAZATELE 2019
Podle Řádů církve sbory na svém sborovém shromáždění volí svého kazatele/kazatelku. 31. 12. 2019 končí kazateli doba, na kterou byl volen již před deseti lety. Rada starších (RS) se rozhodla pro opakovanou volbu současného kazatele. Tato volba může být nejdéle na dva roky. RS připravila nutné podklady a požádala Synodní radu o souhlas. Souhlas k opakované volbě byl udělen, a proto svoláváme na neděli 13. 10. 2019 sborové shromáždění, které bude mít jediný bod, volbu kazatele. Právo volit kazatele mají členové s hlasovacím právem. Řády to definují takto:
Práva a povinnosti členů církve
-
Církev poskytuje svým členům duchovenskou a pastýřskou péči, církevní služebnosti a účast na správě církve.
-
Od svých členů žádá, aby pilně četli Písmo svaté, aby setrvávali v bratrském obecenství života kolem Slova Božího a svátostí, vychovávali spolu s církví své děti ve víře, společně oslavovali Boha, osvědčovali svou víru životem podle evangelia, v lásce sloužili svým bližním a nesli odpovědnost za zajištění hmotných potřeb církve.
-
Hlasovací právo mají členové, kteří plní své povinnosti v církvi a jsou starší 18 let.
-
Staršovstvo zapíše do tohoto seznamu všechny členy sboru starší 18 let, kteří se činně podílejí na životě sboru, především též účastí na jeho shromážděních.
VOLBA KAZATELE V neděli 13. října se sešla sborová rada, aby volila kazatele. Sešlo se celkem 24 členů s volebním právem.
Na dva roky – od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 byl zvolen kazatelem bratr Ondřej Halama.
********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************
Vztah naší společnosti k životnímu prostředí a probíhajícím změnám klimatu.
Všichni zakoušíme dopady změn klimatu. Citlivěji vnímáme výkyvy počasí, sucho a problematiku oteplování planety. Jako lidstvo stojíme před dalekosáhlými hrozbami nedostatku pitné vody, snižující se biodiverzity, neobyvatelnosti celých oblastí planety a stěhování milionů lidí. Rozsah problémů mnohé ochromuje. Někteří se snaží situaci ignorovat nebo zlehčovat. Jiní se spoléhají na to, že žijeme ve šťastnější části světa a že se nás změny nedotknou. Jsou však také lidé, které tato situace hluboce trápí a snaží se nejhoršímu podle svých sil zabránit. Někteří přitom propadají chmurám, že vztah člověka ke stvoření se již nezdaří změnit včas.
Připojujeme se k lidem, kteří chtějí v této situaci jednat a kteří si uvědomují odpovědnost za svět. Jako křesťané se nechceme vzdát naděje. Myšlenka stvoření nám pomáhá pochopit, že všechno živé je jedinečné a že Bůh v něm stále působí. To nám dává naději, že každý člověk může přispět k nápravě a stát se inspirací pro druhé. Je třeba solidarity s těmi, kteří změny klimatu nezavinili a na které dopadají nejvíce. Nadějí jsou pro nás mladí lidé, kteří si uvědomují, že budoucí podobu světa je třeba řešit dnes a tlačí na politiky, aby jednali. Podporujeme rozvoj čistých forem energie, ústup od fosilních paliv a zodpovědné zacházení s krajinou. V Českobratrské církvi evangelické chceme hledat všechny možné a dostupné prostředky, abychom náš vlastní podíl na změně klimatu snížili.
Naše společnost se ve vztahu ke klimatickým změnám mylně rozděluje na „aktivisty“ a „realisty“. Globální změny se týkají nás všech. Nepomůže již pouze dobrovolná skromnost jednotlivců, ani změny jen v jedné části světa. Všichni musíme změnit své smýšlení a podílet se na záchraně prostředí. Proto se obracejme na politiky na všech úrovních, na Parlament a vládu ČR, občanskou společnost a všechny jednotlivce, aby situaci vzali vážně a jednali moudře, odpovědně a solidárně, aby se podařilo zpomalit změny klimatu a zastavit ničení životního prostředí.
*************************************************************************************************************************
ostatní sbory a jejich popis jsou uloženy v “zajímavostech” na těchto stránkách
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
VEČEŘE PÁNĚ A DĚTI 2019
Otázka účasti dětí na VP se objevuje v souvislosti rostoucího zájmu o VP jako součást bohoslužby církve a jejího života vůbec, který je možno sledovat v posledních několika desetiletích ve většině evangelických církví v Evropě. Tento zájem je jistě veden mnoha různými činiteli, ale celkově je třeba v něm vidět především projev teologicky oprávněného a vítaného obnoveného pohledu na základní povahu a roli bohoslužby v životě církve. VP pozbývá charakteru výlučné, na výjimečné příležitosti omezené, případně jen úzkému okruhu oprávněných komunikantů vyhrazené slavnosti a stává se opět ústrojnou součástí evangelické (křesťanské) bohoslužby. Bývá slavena častěji, někde opět každou neděli. V této situaci přirozeně vyvstává potřeba formulovat, čím vlastně VP v životě církve je a komu je určena – kdo k ní smí být připuštěn či pozván. Tyto dvě otázky spolu navzájem úzce souvisejí. K závěru, že je zásadně dobře možné, aby se VP plně účastnily pokřtěné děti ještě před tím, než projdou konfirmační přípravou a konfirmací, vede několik závažných věcných důvodů. Především jde o logický důsledek rozhodnutí křtít nemluvňata. Považujeme-li křest nemluvňat za plnohodnotný, bez nutnosti jeho pozdějšího doplňování, není sice nutno automaticky nemluvňatům sloužit VP, ale je velmi obtížné odepřít VP těm pokřtěným, kteří o účast na ní projeví zájem. Takové odpírání by vedlo k pojetí dvojího členství v církvi, což je obtížně biblicky zdůvodnitelné. To, co zde bylo řečeno o základní povaze VP, velmi ztěžuje představu jakékoli skupiny uvnitř církve, která by byla z účasti na VP apriorně vyloučena – např. z důvodu nedostatečné vyspělosti.
Večeři Páně mohou přijímat také pokřtěné děti, které samy nebo prostřednictvím rodičů vyjádří svou víru a touhu po obecenství Kristova stolu. Pokud večeři Páně nepřijímají, je vhodné, aby děti byly v obecenství Kristova stolu alespoň přítomny. Staršovstvo seznámí členy sboru s konkrétním postupem, podle kterého mohou pokřtěné děti přijímat večeři Páně.
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
článek ze Sborového listu -červen 2019:
Radujme se vždy společně
Radujeme se, když vyjde slunce.
Když jsou nám přátelé oporou.
Radujeme se z víry.
Radost můžeme sdílet.
Jaké jsou její zdroje?
Co nám v ní brání?
Je potřeba radovat se vždy?
A je potřeba radovat se společně?
Kdo tvoří společenství?
Proč je důležité?
Umíme pečovat o vztahy s lidmi kolem nás?
A o vztah k Bohu, který nás přesahuje?
Kam sahají hranice času, hranice věčnosti?
Českobratrská církev evangelická vznikla před 100 lety. Z radosti. Z vděčnosti. Z touhy po společenství.
Odkud jdeme? Kdo jsme? A kam směřujeme?
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Staršovstvo a kazatel sboru