KALENDÁŘ NA ŘÍJEN 2024
JEDNOTA BRATRSKÁ – MORAVIAN CHURCH – HERRNHUTER BRÜDERUNITÄT – UNITAS FRATRUM
Heslo pro rok 2024:
VŠECKO NECHŤ SE MEZI VÁMI DĚJE V LÁSCE.
Heslo pro náš Sbor v Turnově z 16.11:
Budu mít jméno k veselí, chvále a oslavě mezi všemi pronárody na zemi, až
uslyší o všem dobru, které pro svůj lid učiním (Jer 33:9)
Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu!
Požehnaný, který přicházím ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!
******************************************************************************************************************************************************************************************************************
neděle 6. října Neděle díkůvzdání
9:30 bohoslužby s Večeří Páně – Jan Hrudka
Volba kazatele
úterý 8. října 19:00 Večer nad Biblí
čtvrtek 10. října 17:00 setkání dorostu
neděle 13. října 20. Neděle po Trojici
9:30 dětské bohoslužby – sborová neděle
pondělí 14. října 9:00 ochranovská pastorálka – Turnov
středa 16. října 10:00 Dopoledne Na Sboře
čtvrtek 17. října 17:00 setkání dorostu
neděle 20. října 21. Neděle po Trojici – Sborový den
9:30 bohoslužby – Jiří Zedníček
14:00 sborové odpoledne – Hody lásky
úterý 22. října 18:00 Večer na Sboře
čtvrtek 24. října 17:00 setkání dorostu
neděle 27. října 22. Neděle po Trojici
9:30 bohoslužby – host
úterý 29. října 19:00 Večer nad Biblí
čtvrtek 31. října 17:00 setkání dorostu
AKTUALITY:
duben 2024
OCHRANOVSKÝ SBOR V ROVENSKU
Víte zajisté, že od počátku roku je sbor v Rovensku pod Troskami administrován z Turnova. V Rovensku je činný výpomocný kazatel –
ordinovaný diakon Unitas Fratrum – Matouš Jaluška, který tu koná neocenitelnou práci. Ve sboru je také zvoleno nové Staršovstvo a nový kurátor. Nyní sbor stojí před velkým úkolem. Před rokem byla v důsledku bouře poničena stará a dosluhující krytina fary. Byla dočasně opravena, ale je třeba položit krytinu novou. Původně odhadovaný rozpočet 800 tisíc korun se mezitím určitě navýšil. Sbor by chtěl opravu provést na podzim tohoto roku. Sháníme finanční podporu „kde se dá“. Do finanční pomoci chceme zapojit i další sbory seniorátu. Pro případné dárce jsou k dispozici konkrétnější údaje přímo z rovenského sboru:
Sborový dům v Rovensku pod Troskami čeká oprava střechy, možná na ni dojde již letos. Rovenské staršovstvo proto zve všechny sestry a bratry ke spoluúčasti a k symbolickému nákupu jedné, deseti nebo sta šablon ekologické krytiny Capacco, kterou bude střecha pokryta. Jedna šablona stojí podle současného ceníku 23 Kč – a každý příspěvek v jakékoli výši nám pomůže vyřešit vleklý problém se zatékáním a otevřít další část rovenského sborového domu veřejnosti.
Peníze lze posílat na sborový účet: 163993342 / 0300 (s poznámkou „krytina“); na požádání vystavíme potvrzení o daru. A srdečně zveme na bohoslužby i na rozličné kulturní akce, které v Rovensku do konce roku chystáme; pravidelně doplňovaný kalendář
naleznete na sborovém webu https://rovensko.evangnet.cz, kde je dispozici i hojnost dalších informací. Kontaktovat nás můžete
rovněž mailově (rovensko@evangnet.cz) či telefonicky (739 477 614).
unor 2024
Modlitební stráž v Unitas Fratrum,
Vždy první tři dny v únoru připadá na naše Ochranovské sbory tak zvaná „modlitební stráž“. Možná to slovo „stráž“ někoho odrazuje. Zkusme ho tedy nahradit například spojením „modlitební čas“. Co tento čas pro nás může znamenat a kde se tato myšlenka vzala, najdeme v Informativní knížce „Jednota bratrská – Unitas Fratrum“, která byla vydána v roce 1989. Zde se dočteme následující:
Na intenzivní modlitebný života soukromý i společný, kterým žila Jednota v období předbělohorském, navazovala Jednota období
ochranovského svými modlitebnými společenstvími. Inspirováno slovy Písma z Izaijáše 62:6 – „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha“ – vyrostlo přesvědčení, že by bylo dobré a užitečné také v Ochranově ustanovit „strážné“, kteří by se modlili nepřetržitě dnem i nocí za církev, za bratry a sestry doma i na cestách i za Boží
království ve světě. Dne 27. srpna 1727 se rozhodlo 24 bratří započít modlitební stráž. Rozdělili si den po hodinách a každý z nich se zapsal do časového rozvrhu na určitou denní či noční hodinu, v níž chce od toho dne nadále pravidelně konat přímluvné modlitby za druhé. Tato listina se dochovala v ochranovském archívu jako památka na počátky modlitební stráže, která pak trvala celé jedno století.
Po druhé světové válce, když se měl opět po dlouhé době sejít synod světové Jednoty bratrské – plánován byl na rok 1957 do Bethlehemu v USA – rozhodli se bratří z výkonného výboru světové Jednoty na výzvu všech 26 biskupů, že nejlepší přípravou pro synodní jednání i pro celý jubilejní rok Jednoty (1457 – 1957) bude obnovení modlitební stráže v celé Unitas Fratrum, ve všech provinciích a ve všech sborech. Proto byla vyhlášena pro rok 1957 modlitební stráž a rozepsány dny pro každou provincii a hodiny pro každý sbor. Začala 1. ledna 1957 a naše sbory se jí účastnily s velikou horlivostí. V denních i nočních hodinách se modlili bratří a sestry, jednotlivě, v rodinách i ve skupinách, zúčastnila se i mládež. I když některé provincie Jednoty po letech ustaly v konání modliteb po celých 24 hodin denně, naše provincie zachovává tuto stráž věrně od roku 1957 až dodnes.
Na synodu světové Jednoty bratrské v roce 1981 v Ochranově bylo znovu spontánně rozhodnuto obnovit modlitební stráž ve všech provinciích tak, jak byla na počátku, totiž 24 hodin denně. Vědomí, že každou hodinu ve dne i v noci také nás někdo nese na modlitbách, je pro nás vždy novou posilou a potěšením.
z lednového čísla 2024
HESLO NA ROK 2024 PRO NÁŠ SBOR
Rada České misijní provincie – Seniorátní výbor vždy na konci roku losuje hesla
také pro naše sbory. Turnovu bylo vylosováno Heslo z 16. listopadu:
Budu mít jméno k veselí, chvále a oslavě mezi všemi pronárody na zemi, až
uslyší o všem dobru, které pro svůj lid učiním (Jer 33:9)
Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu!
Požehnaný, který přicházím ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
(Mt 21:9)
NOVÉ BRATRSKÉ LISTY
Na sklonku roku jsme dostali do rukou poslední číslo NBL v roce 2023. Tím se uzavřel 25. ročník tohoto našeho periodika. To je úctyhodná řádka let. NBL navázaly v době schizmatu od roku 1998 na původní časopis Jednota bratrská, který zůstal v té době v rukou dnešní České provincie, ale nevydržel dlouho a zanikl. NBL navázaly na prvorepublikovou tradici – Bratrské listy, předchůdce
časopisu Jednota bratrská. Odtud název Nové bratrské listy. V současnosti vychází 4 x do roka. Vedle teologických a historických statí se v něm v poslední době hojněji objevují zprávy a informace ze života našich sborů, a to je dobře.
To je zajímavá část časopisu i pro ty, kteří nehledají odbornější témata. Stále počítáme s „papírovou“ podobou časopisu. Někteří z nás časopis archivují a dokonce si ho nechávají svázat. Pro vyhledávání starších příspěvků to je velmi výhodné. NBL mají ale dnes i svoji digitální podobu. Vždy po vyjití nového čísla je to starší zveřejněno na webových stránkách naší České misijní provincie:
www.jednotabratrska.cz , kde je možné si je přečíst i stáhnout. Děkujeme všem, kteří časopis připravují, předně redaktorovi bratru Jindřichu Halamovi jr.
z říjnového čísla 2023
Jan Blahoslav
Narozen z počestných a zbožných rodičů v Přerově moravském 1523. Hoch byl dobře vychován v lásce ke zbožnosti. Jako jinoch pěstoval vědy v Goldberku pod Trotzendorfem. Potom žil ve Vitenberku, Lutera a Filipa tam poslouchal. S Peucerem bydlil. Potom byl povolán na Moravu. V Prostějově vedl mládež. Z jeho školy vyšlo několik výborných mužů, mezi nimiž ne poslední byl Pan Jan starší, svobodný pán z Žerotína, který si ještě podnes blahopřeje k takovému učiteli, kterého měl za pastýře své duše a ctil jeho otce. Z Prostějova se odebral do Královce v Prusku; morem tam řádícím byl donucen vrátit se domů. Na zpáteční cestě pobyl nějaký čas u pana P. Speráta, který si jej velice zamiloval a pozoruje jeho neobyčejné nadání, radil mu, aby se odebral do Basileje, kam mu dal i doporučovací listy k učeným mužům. V Basileji byl přijat s přelaskavým pohostinstvím od Zikmunda z Jelení, s kterým žil, pokud pro zdraví bylo možno. Konečně r. 1553, učiněn služebníkem církve, stal se užitečným orgánem v domě Božím. Zastávaje úřad kazatelský, nebyl liknavý, tak že ani zdraví svého nešetřil. Ježto pak byl ze starších jediný, jimž stál v čele, snažil se je spravovati mírně, než aby uplatňoval vůči nim autoritu a přísnost. V té správě prozíravý, v přemáhání nesnází obezřelý, roztržek nemiluje, nikdy nejsa původce změn: muž pokojný, pod kterýmž jménem měl pověst i u protivníků. Příroda ho obdařila zvláštní a přece laskavou vážností i posuňky a pohyby tělesné byly přiměřené. Celý život tohoto může, povaha i mravy byly mírné, ušlechtilé a vybrané. Snášenlivost k urážkám a křivdám byla u něho podivuhodná bez touhy po pomstě. Ba naopak, ačkoli se spravedlivě často mohl pomstíti a ten, který ho urazil, se obával přísnějšího trestu, on projevil blahovůli a často i štědrost. Pohostinný. Dobročinný k chudým. Štědrý k žákům. V četbě a výkladech svatých písem neúnavný. Přeložil z řečtiny Nový zákon do mateřštiny nadmíru elegantně, kterýž překlad se vřele doporučuje osobám učeným a češtiny znalým. V tomto oboru by byl více vykonal, kdyby mu bývalo možno pro práce v záležitostech církve. Přeslavné dílo vykonal vydáním knihy posvátných písní. Ještě jako jinoch sepsal knížku Musica mateřštinou, oč se před ním nikdo nepokusil. Byl zajisté milovníkem hudby po celý život: milovníkem a ochráncem ryzosti mateřštiny, o jejíž neporušené zachování pracoval, seč byl, a dosud jsou některé jeho práce v této věci.
Trpěl přebytkem šťáv a nadýmáním. Hypochondrický, studeného žaludka. Játra byla příliš teplá, kteráž přirozená dyskrasia živných údů příčinou byla, že zdraví jeho častěji bylo porušeno. Záchvaty močového kamene dosti časté, dny častější a prudší zakoušel. Pět let před smrtí si stěžoval na tíseň a bolesti srdce. Správou církve přece více než nemocmi vyčerpán, nedosáhl ještě padesátého roku a přece se zdálo, že dávno překročil vzhledem k své šedivosti šedesátý. Konečně 5. září 1571, jsa na visitaci sborů, byl zachvácen čtvrtodenní zimnicí, která se později zhoršila dvojnásobně a ztrávila tělesné síly. Zemřel v záchvatu 24. listopadu ve věku 49 let, nedosáhnuv přechodu.
Býval jsem přítomen mnohým nemocným, ale nikdy jsem nikoho neviděl, koho by tak těšily hovory o smrti a o budoucím životě. Mezi jinými jeho zbožnými přáními bylo i to (které často opětoval), aby jeho odchod odtud byl pokojný. Splnilo se mu úplně, čeho si přál. Zdálo se zajisté, že neumírá, ale usíná. (životopis z pera současníka)
NOVÁ STRUKTURA CÍRKVE
Loňský i letošní synod ČCE projednával otázku nového administrativního uspořádání církve. Naše církev je v současnosti rozdělena na čtrnáct seniorátů. Třináct územních a čtrnáctý seniorát, náš „ochranovský“, který není vymezen územně. Jde o sbory bývalé Jednoty bratrské, které mají v rámci světové Unitas Fratrum status misijní provincie. Jednotlivé senioráty jsou v rámci církve právnickými osobami se zvláštními administrativními povinnostmi i právy. V průběhu let, se počet sborů i počet farářů/ek církve zmenšil. Některé sbory se spojily, jiné získaly status kazatelské stanice. V našem seniorátu to bylo například v případě Koberov a Železného Brodu. Velikost jednotlivých seniorátů (správních jednotek) se podstatně liší. Největší seniorát je pražský – 32 sborů a 32 farářů/ek, a nejmenší samozřejmě náš ochranovský – 8 sborů a 4 pracovní úvazky.
Těch malých seniorátů je víc a některé již jednají o spojení se senioráty sousedními. Malé senioráty, tak jako náš, nemají ani dostatek kazatelů, aby obsadili nutné správní seniorátní orgány. S narůstajícím odvodem sborů do personálního fondu (fond na plat kazatelů) se tato situace bude prohlubovat. Představa, o níž se hovoří, je redukce seniorátů na 6 nebo 7, kde seniorát bude mít přibližný počet 25 - 30 sborů a tomu odpovídající počet kazatelů/ek.
Pro nás je jasné, že udržet funkční seniorát je dále personálně nemožné. Nemusíme se ale děsit budoucnosti. Je již připravena nová struktura „České misijní provincie Unitas Fratrum“ (ČMPUF). Loňskému konventu – potažmo synodu ČMPUF byl předložen návrh „řádu“. Později byl upraven v rámci připomínek a konzultován s církevním právníkem. Tento „řád“ bude předložen na synodu ČMPUF (konventu) letos na podzim a na základě toho bude naše provincie zaregistrována jako nová právnická osoba v rámci ČCE. Jejími členy budou ochranovské sbory a případně i další sbory, které projeví zájem o společenství Unitas Fratrum. V rámci celé církve budou naše sbory včleněny do nového, většího seniorátu a budou moci využívat výhod většího správního celku. Například zastupování kazatelů nebo administrace sborů.
Tím, že naše Česká misijní provincii UF už nebude zároveň seniorátem, se nám „uvolní ruce“ k intenzivnější práci v rámci světové Jednoty a rozvíjení našeho duchovního dědictví.
z letního čísla 2023
SBOROVÝ VÝLET DO OCHRANOVA:
Jako letní čtení vám přinášíme dojmy z výletu do Ochranova.
V sobotu 17. června uplynulo 301 let od poražení prvního stromu na stavbu městečka Ochranov (Herrnhut). Z turnovského sboru vyrazila čtyři auta s posádkou 20 členů sboru. Deset dospělých a deset dětí. Datum ale bylo dáno jen shodou okolností. Byla to sobota, na kterou jsme plánovali sborový výlet. Vždyť k loňským oslavám v Ochranově jsme z Turnova dorazili také ve značném počtu. Zvláštností této expedice byla skutečnost, že většina účastníků se do Ochranova dostala poprvé. Vycházeli jsme z myšlenky, že být „Moravan“ a nenavštívit Ochranov, je tak trochu ostuda.
Naše první kroky vedly do „kostela“, ochranovského bohoslužebného sálu. Přivítala nás sestra Benigna a měla obsáhlé vyprávění o počátcích Ochranova i o rekonstrukci sálu v posledních letech. „Teď už vím, proč je náš turnovský sál právě takový“ zaznělo z některých návštěvnických úst. V přízemí i prvním patře jsme pak shlédli trvalou výstavu, která historické vyprávění dokreslila a obohatila.
Další naše kroky vedly na ochranovský hřbitov, „Gottesacker“. Jeho prostota a originalita zaujme každého. Nemohli jsme na vršku Hutberg vynechat rozhlednu. Krásný výhled do kraje ukončil nečekaný déšť. A tak jsme zamířili do současného sídla Evropské kontinentální provincie v Ochranově, do budovy Vogtshof. K výkladu o losování Hesel UF jsme měli malé občerstvení. Právě tam, kde se Hesla každoročně losují. Kdokoliv z nás, dosud nepoučený o procesu výběru Hesel, si na tuto chvíli může vzpomenout vždy, když knížečku Hesel otvírá.
Výlet s dětmi (nejmladší účastník měl ¾ roku) musí být podřízen především jejich možnostem a potřebám. Proto náš výlet nemohl být příliš dlouhý. Předposlední zastavení bylo právě u památníku, který připomíná onen památný den 17. června 1722. Odtud už je jen pár kroků k centrálnímu parkovišti. Ale to nebylo všechno. Vždyť ještě před Ochranovem tu přeci byl Zinzendorfův zámek v Berthelsdorfu. Mohli jsme obdivovat stavbu tak zvaného „ochranovského baroka“, svébytného stavebního stylu, a dostalo se nám tu srdečného přijetí a zasvěceného výkladu. A pak už odjezd domů.
Vděčni Pánu Bohu, s díky našim předkům i sestře Benigně za krásné zážitky v Ochranově. (Ondřej – psáno pro NBL)
z červnového čísla 2023
OCHRANOV
Pro České bratry, členy Unitas Fratrum, nebo chcete-li Moravany, jsou dvě veledůležitá místa ve světě. Kunvald, kolébka staré Jednoty bratrské a Ochranov,místo vzniku Obnovené Jednoty bratrské.
V loňském roce jsme si připomínali 300. výročí založení Ochranova také na stránkách tohoto sborového dopisu. Část členů našeho sboru se též účastnila slavnostních bohoslužeb v rámci oslav v Ochranově. Nyní se chystáme Ochranov opět navštívit. Být „Moravan“ a nenavštívit Ochranov? Jsme rádi, že někteří z účastníků zájezdu budou v Ochranově poprvé. Jako přípravu na návštěvu
berme těchto několik informací.
Připomínali jsme si 17. červen 1722, kdy byl poražen první strom na stavbu nové osady, Ochranov. Co bylo dál? Brzy došlo k založení čtvercového náměstí, dnešního Zinzedorfplatzu a prvních sborových budov, pohostinství, školy a Zinzendorfova sídla. Poté došlo k rozšiřování sídla prodlužováním ulic a výstavbě kvadratických čtvrtí. V roce 1727 žilo v Ochranově 220 obyvatel. V roce 1757 došlo k výstavbě sborového sálu a později domů sesterského a bratrského, jak bylo v Obnovené Jednotě tradicí. Roku 1730 vznikla reprezentační budova – dnešní „Vogtshof“, kde sídlí vedení ochranovské Jednoty. Zde se také každoročně ve zvláštním sále losují Hesla. V roce 1931 byl založen hřbitov na vrcholku Hutberg, který je spojen s městem lipovou alejí.
Součástí města byly od počátku malé řemeslnické dílny, živnosti a manufaktury. Od roku 1747 zde působil kupec Abraham Dürninger, obchodník s bavlnou, tabákem a plátny, tedy „koloniálním zbožím“. V 18. století patřila tato sborová firma k největším v celé Horní Lužici. K dalším významným obchodním společnostem patří výrobna známých „ochranovských hvězd“, a také Komenského knihkupectví. Dějiny „ochranovských“ ve světě jsou k vidění ve vlastivědném muzeu a také v etnografickém muzeu. Zde je vystaveno mnoho exponátů, které byly přivezeny v rámci misijních výprav do celého světa. V roce 1945, den po konci 2. světové války vypálila Rudá armáda centrum města. Byly zničeny 2/3 všech budov. Náměstí tak není původní. Současný sborový sál byl postaven v roce 1953, byl opraven Zinzendorfův „panský dům“, kde dnes sídlí diakonie a škola a internát pro duševně nemocné. V posledních letech pak byla rozšířena a dostavěna škola, kde sídlí vyšší střední škola a gymnázium. Důležitým místem pro městečko Ochranov je původní zámek v Berthelsdorfu, který je vzdálen asi dva kilometry z centra. Alespoň tyto památky chceme z části navštívit v rámci naší návštěvy.
z květnového čísla 2023
SVATBY – POŽEHNÁNÍ MANŽELSTVÍ
Vždy asi tak od dubna začíná období svateb. Jen málo sňatků je uzavíráno v zimě. Protože je Český ráj i jeho okolí pro svatby žádaným regionem, mnoho snoubenců hledá evangelického faráře, který by je oddal. V naší tradici není křest ani příslušnost k církvi podmínkou pro uzavření manželství, bývá tedy takových žádostí mnoho.
Když jsme tuto otázku kdysi projednávali ve staršovstvu, bylo rozhodnuto, že u těch snoubenců, kde je víra a touha po Božím
požehnání, má jim být vyhověno. Někdy to není snadné. V jednom roce jsem měl dokonce 23 uzavření manželství. To znamená, někdy pátky a soboty a někdy i dvě za jeden den. Tomu samozřejmě předcházejí setkání a rozhovory, příprava manželského slibu a
administrativních náležitostí. I církevní svatba je právní úkon.
Na druhou stranu to bývá jedinečná zkušenost. Rozhovor o církvi a víře, o Bohu a jeho zjevení v Kristu, s lidmi, pro které je mnoho oblastí nových. Ve většině případů bývá jeden ze snoubenců pokřtěný a vyrůstající v kontaktu s nějakou církevní tradicí. Rodiče nebo prarodiče tu často měli vliv a také se radují, že „mladí“ budou mít svatbu s farářem. Snoubenci si většinou dobře uvědomují, že slib před Pánem Bohem je více nežli před starostou. Také při výběru slibu – je několik rozličných variant – si často vybírají slib: „Dokud nás smrt nerozdělí“, ač právě o vážnosti takového slibu vedeme rozhovor. Občas přicházejí snoubenci k oltáři již s vlastními dětmi. Doba se změnila. Uzavření manželství bývají na různých místech. Velmi často v prostoru areálu, resortu, kde je pak zároveň rodinná oslava. Jak je vidno z fotografie, také někdy v kostele. Na Valdštejně, na Rohozci, na Vranově ale také například v kapli sv. Vavřince na Malé Skále. A občas také na kostelíku v Kořenově.
Ne vždy uzavřením manželství kontakty končí. Někteří se opětovně hlásí a radují se z nové rodiny; rádi mi ukazují své potomky s tím, že manželství se povedlo. Pro některé, a za to jsem velmi vděčný, to znamenalo i impuls k tomu, aby si našli cestu k nějakému
křesťanskému společenství.
z dubnového čísla 2023
Setkání sester České misijní provincie Unitas Fratrum
Jablonec nad Nisou – sobota 22. dubna 2023
Téma setkání: „POMOC V NOUZI“
Program:
Biblické zamyšlení
Příběh ukrajinské rodiny, která našla azyl v jabloneckém sboru
Úvahy nad biblickými příběhy k výše uvedenému tématu ve skupinkách
Přednáška s promítáním: Moje cestování po Finsku - Petra Šlapánková
z březnového čísla 2023
Postní doba
V autentickém křesťanském pojetí není půst cílem sám o sobě, ale je prostředkem. Cílem je přiblížení se Bohu a projevení účinné lásky k bližním. Tedy ne postit se jen “od něčeho”, ale také “pro někoho” – čili ve prospěch lásky křesťana k Bohu a k bližním. Odříkat by si člověk měl jednak to, co mu v křesťanském životě překáží, a to, co “uvolní” jeho dobrý vztah k bližním. Což může být třeba čas, věnovaný osamělému člověku, věcný nebo peněžitý dar potřebným, apod.
Podíváme-li se do historie, potom skutečně uvidíme, že se formy postu různě měnily, ale podstata jeho významu a smyslu je ta, jak je uvedeno výše. Pokud člověk jen chce sobě samému dokázat, že se něčeho vzdá, nebo něco navíc udělá, je to sice z hlediska rozvoje osobnosti mnohdy prospěšné, ale z hlediska víry je to jaksi ” na půl cestě”. Takže stručně řečeno: Křesťanský smysl postu se naplňuje, když je jeho výsledkem a záměrem posun na cestě lásky k Bohu a k bližnímu a posun na cestě od “brzdících závislostí” ke svobodě pro dobré věci, ať už je jeho forma taková či onaká. (podle A. Opatrného)
Doba postní trvá od Popeleční středy až do Zeleného čtvrtku. Neděle se do této doby nezapočítávají. Šestou postní nedělí (květná) začíná „Svatý týden“. Tato tradice vzniká již ve čtvrtém století a s malými změnami trvá dodnes.
Od prvních dob je toto období spjato s vyučováním „katechumenů“, tedy těch kdo jsou připravováni ke křtu. Slavností křtu je neděle Velikonoční. Radujeme se, že tomu tak bude u nás i letos.
z unorového čísla 2023:
Modlitební stráž v Unitas Fratrum,
Vždy první tři dny v únoru připadá na naše Ochranovské sbory tak zvaná„modlitební stráž“. Možná to slovo „stráž“ někoho odrazuje. Zkusme ho tedy nahradit například spojením „modlitební čas“. Co tento čas pro nás může znamenat a kde se tato myšlenka vzala, najdeme v Informativní knížce „Jednota bratrská - Unitas Fratrum“, která byla vydána v roce 1989. Zde se dočteme následující:
Na intenzivní modlitebný života soukromý i společný, kterým žila Jednota v období předbělohorském, navazovala Jednota období
ochranovského svými modlitebnými společenstvími. Inspirováno slovy Písma z Izaijáše 62:6 – „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha“ – vyrostlo přesvědčení, že by bylo dobré a užitečné také v Ochranově ustanovit „strážné“, kteří by se modlili nepřetržitě dnem i nocí za církev, za bratry a sestry doma i na cestách i za Boží
království ve světě. Dne 27. srpna 1727 se rozhodlo 24 bratří započít modlitební stráž. Rozdělili si den po hodinách a každý z nich se zapsal do časového rozvrhu na určitou denní či noční hodinu, v níž chce od toho dne nadále pravidelně konat přímluvné modlitby za druhé. Tato listin a se dochovala v ochranovském archívu jako památka na počátky modlitební stráže, která pak trvala celé jedno století. Po druhé světové válce, když se měl opět po dlouhé době sejít synod světové Jednoty bratrské – plánován byl na rok 1957 do Bethlehemu v USA – rozhodli se bratří z výkonného výboru světové Jednoty na výzvu všech 26 biskupů, že nejlepší přípravou pro synodní jednání i pro celý jubilejní rok Jednoty (1457 – 1957) bude obnovení modlitební stráže v celé Unitas Fratrum, ve všech provinciích a ve všech sborech. Proto byla vyhlášena pro rok 1957 modlitební stráž a rozepsány dny pro každou provincii a hodiny pro každý sbor. Začala 1. ledna 1957 a naše sbory se jí účastnily s velikou horlivostí. V denních i nočních hodinách se modlili bratří a sestry, jednotlivě, v rodinách i ve skupinách, zúčastnila se i mládež. I když některé provincie Jednoty po letech ustaly v konání modliteb po celých 24 hodin denně, naše provincie zachovává tuto stráž věrně od roku 1957 až dodnes.
Na synodu světové Jednoty bratrské v roce 1981 v Ochranově bylo znovu spontánně rozhodnuto obnovit modlitební stráž ve všech provinciích tak, jak byla na počátku, totiž 24 hodin denně. Vědomí, že každou hodinu ve dne i v noci také nás někdo nese na modlitbách, je pro nás vždy novou posilou a potěšením.
z prosincového čísla 2022
Albert Schönleber – 26. 9. 1939 – 13. 11. 2022
Bratr Albert Schönleber byl naším hostem v říjnu roku 2011, kdy jsme si připomínali 10. výročí obnovení bratrského sboru v Turnově. My, turnovští, na něj vzpomínáme opravdu s velikou vděčností. Byl jedním z velkých podporovatelů našeho úsilí. Tehdy jako farář našeho partnerského sboru v Königsfeldu, zprostředkoval štědrý finanční dar, který nám umožnil začít s rekonstrukcí domu. Zcela logicky byl naším hostem při slavnostním 10. jubileu v roce 2011. Bratr Albert byl velkým přítelem české Jednoty bratrské, myšleno té původní. V době jeho působení v Berlíně, ještě před rokem 1989, stál u zrodu partnerství mezi Neukölnem, částí Berlína, kde sídlí „ochranovský“ sbor, a městem Ústí nad Orlicí, oblastí, odkud přišli první emigranti do sboru v Rixdorfu. Ten byl založen českými emigranty roku 1737. Albertovy aktivity ale dalece přesáhly mezicírkevní vztahy. Zasloužil se o rozvíjení vztahů mezi Čechy a Němci obecně. Jedna z kondolencí, která při rozloučení zazněla, byla od současného českého velvyslance v Německu pana Tomáše Kafky. Rozloučení s bratrem Albertem se konalo v sobotu 26. 11. V Berlíně – Rixdorfu, v bratrské modlitebně.
z listopadu 2022:
Ochranovská misie
Popsat její další rozvoj nelze v krátkosti. Byl popsán v některých monografiích, například „Bratři v mnoha národech“ (Brüder in vielen
Völkern) od Hartmuta Becka (1981) nebo také v sérii článků v časopise Jednota bratrská, ročník 1982, který se výročí 250 let misie (1732 – 1982)věnuje. Připomeňme si alespoň něco ze stati biskupa Adolfa Ulricha. Ti první přišli z Moravy. Stojí za to si uvědomit, že tihle lidé postavili první domek dnešního Ochranova v r. 1722, že o pět let později obnovili svou církev, Jednotu bratrskou, a že o dalších pět let dále, v r. 1732, zahajují misijní dílo způsobem dosud nepoznaným. G. A. Říčan dokládá, že těch Moravanů bylo na 550 a z nich všech na 200 odcházelo jako misionáři do čtyř kontinentů. H. Beck doplňuje, že z nich 56 prošlo pro víru různými žaláři na
Moravě. Tím zřetelněji vystupuje charakter těchto poutníků, kteří sotva se zachytili v nově vznikajícím Ochranově, nesnažili se vybudovat si svou existenční základnu, ale neváhali jít dál, do neznáma. Kolik nesnází, nebezpečí, posměchu, zklamání vychutnali již ti první dva, kteří v roce 1732 přistáli na ostrově Sv. Tomáše v Karibské oblasti. A hned v dalším roce odcházejí tři Moravané do Grónska, 1734 k Laponcům a na St. Croix, 1735 k Indiánům v dnešních Spojených státech amerických a k Arawakům v dnešním Surinamu, 1736 do Jižní Afriky, Guineje, k Samojedům, 1738 na Ceylon a k Židům do Amsterodamu, 1739 je to Alžír a Cařihrad, 1740 St. John a Valachia, 1742 Kalmykové… a dál se odvíjí sloupec letopočtů a jmen zemí a národů. Čteme jména nám dnes cizí, nic neříkající, mnohá započatá práce byla přerušena, nedokončena, předána jiným církvím, nebo zanikla vypovězením bratří, nebo úmrtím misionářů nebo, co je zvláště bolestivé, vyvražděním domorodých křesťanů jinými, evropskými „křesťany“. A bylo by dobré nezapomínat na okolnost, že běhen prvních sto let misie nedostávali misionáři žádné služné a o svou obživu se museli starat sami. A smíme se ptát, co ti bratři věděli o smrtonosných mikrobech, tenkrát, co o tom věděli lidé vůbec včetně medicínské vědy? Tak chápeme, že dějiny misie v Surinamu vykazují více než sto jmen bratří, kteří zemřeli již v prvním roce svého pobytu v této zemi. Uvádíme tyto skutečnosti poněkud zhuštěně, abychom rozuměli, že nešlo o romantiku, jak si snad někdo může představovat, a abychom vždy viděli člověka s jeho silami, břemeny a odpovědností, žádné nadlidi, jen následovníky Krista.
červen 2022
SLAVNOSTI V OCHRANOVĚ 12 – 19.6.2022:
z prosince 2021
ADVENT je prvním obdobím církevního (liturgického) roku. Délka adventního období je vymezena čtyřmi adventními nedělemi, přičemž čtvrtá adventní neděle předc hází Slavnosti Narození Páně (25. prosince). První adventní neděle, kterou období začíná, tedy připadá na některý z dnů v rozmezí 27.listopadu - 3. prosince. Čtvrtá adventní neděle naopak může připadnout na 24. prosince. Vánoční doba, která na advent navazuje, začíná po západu slunce Štědrého večera.
Významnými dny adventu jsou v liturgickém kalendáři mimo neděle svátky sv. Barbory (4. prosince), sv. Mikuláše (6. prosince), Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie (8. prosince) a svátek sv. Lucie (13. prosince).
V adventním období si křesťané připomínají dva příchody Ježíše Krista. Tomu druhému (na konci časů) věnují první část adventní doby do 16. prosince (zaměření liturgie i biblických textů k tzv. Poslednímu soudu, připomínka důstojnosti člověka a jeho povolání k péči o svět a dobro všech lidí). Druhá část adventu je zaměřena na bezprostřední přípravu na narození Ježíše Krista (první příchod). Změnu rázu adventní doby podtrhuje i třetí adventní neděle, nazývaná Gaudete (radostná).
Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má původ v obchodním ruchu před Vánoci a s církevním rokem nebo tradicí nemá žádnou souvislost.
z listopadového čísla 2021:
Sborová slavnost k dvacátému výročí otevření modlitebny : v historickém objektu Na sboře je jistě příležitost k vyjádření vděčnosti, ale také k zamyšlení nad budoucností sboru. Jistě si v životě klademe otázku „co dál“, „jak dál“. Snažíme se formulovat vize a k jejich dosažení se snažíme formulovat strategii, jak se k uskutečnění vizí dopracovat. Profesionálové v tvorbě vizí provádějí nejprve tak zvanou „SWOT- analýzu“ ke stanovení výchozích podmínek. Zkoumají nejprve slabé a silné stránky dané společnosti, což je jakési vnitřní hodnocení, a pak hodnotí hrozby a příležitosti, což je hodnocení vnějších podmínek pro výhled do budoucnosti. Jaké jsou slabé a silné stránky sboru?. Asi každý z nás u sebe umí najít, kde má slabá místa ve svém životě i ve vztahu ke sboru. Silnou stránkou je sborová vzájemnost, ochota pomoci, ale především víra, láska a naděje, to jsou tři silné pilíře v životě sboru. Kromě těchto zmíněných „vnitřních“ vlivů jsou pro budoucnost sboru důležité vlivy vnější, tj. hrozby a příležitosti. Co nám hrozí? Především postupující rozdělování společnosti a to jak sociální, politické, generační, vzdělanostní apod. A jaké máme příležitosti? Máme u nás svobodu slova, sociální sítě, sociální služby, nová media a technologie. Jenže nad vnějšími i vnitřními vlivy v případě života křesťanského sboru stojí otázka: „Co od nás chce Bůh?“ Vraťme se do historie k časům, kdy začínala Jednota bratrská tvořit svoji vizi. R. Říčan v knize „Dějiny Jednoty bratrské uvádí skutečnost, že bratři velmi dobře formulovali vhled do praktické služby a do své vize instalovali pohled na „věci služebné“. Církev má být „sloužící“, má člověka přivádět na cestu církve „podstatné“. Služebná církev se, dle bratrského názoru, projevuje ve „viditelných shromážděních křesťanského lidu po všem světě.“ Ekumenická myšlenka byla v Jednotě bratrské, a doposud je, velmi důležitá. Úkol kázání je především v kázání biblické zvěsti, vzdělávání a vést sborově výchovnou činnost. V dobách počátků života Jednoty bratské se uplatnilo nové sdělovací medium, technologie, jíž se stal nedávno objevený knihtisk. Bratři knihtisku krásně využili. To je pro nás výzva, abychom se pokusili využít nových medií a technologií ke službě zvěstování dobré zprávy o Bohu. A tak pro náš sbor do dalších dvaceti, třiceti… let přijmeme výzvu k posílení služebnosti a to jak „dovnitř“ sboru, tak také do našeho okolí, do rodin, do pracovního prostředí i do školy i do věcí veřejných. Nabízí se využití i moderních instrumentů a přístupů, výtvarného a dramatického umění, hudby apod. Určitě přitom můžeme rozvíjet dary v životech členů sboru. Užitečné je rozvíjení gramotnosti v přístupu do virtuálního světa internetu, zvěst o Boží milosti má zde právem také místo. Neměli bychom opomíjet vzdělávání v rozpoznávání hrozeb např. z „kyberprostoru“, kde vládne záplava dezinformací, lživých emailů záměrně rozšiřovaných za účelem rozdělení společnosti. Co tedy doporučit sboru? Pán Ježíš v kázání Na hoře (Mt 5. 16.) říká: „Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a chválí Hospodina“. Ano, světlo spojuje, zachraňuje, udává směr, tma rozděluje, vytváří chaos, bolest, ztracenost mezi lidmi. Proto lze do příštích časů života sboru vyslovit přání, aby byl sbor světlem do rodin, do míst kde žijeme a konec konců i do politiky. „Tak sviť světlo vaše….“. (Petr Moos)
ze zářijového listu 2021
150 LET OD ZALOŽENÍ SBORU V POTŠTEJNĚ: V neděli 12. září se koná ve východočeském sboru v Potštejně sborový den. S ročním zpožděním, které je dáno loňskou situací, si chceme s vděčností připomenout vznik prvního sboru Obnovené Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě. K ustavení sboru z rozhodnutí Ředitelství Unitas Fratrum v Ochranově došlo 16. října 1870. Stalo se tak v Potštejně, v domku u Suchánků, kdy se jedenadvacet dospělých osob a šest dětí rozhodlo pro členství v Jednotě bratrské. Tuto událost popsal bratr Adolf Vacovský ve své stati o počátcích Jednoty takto: „Malý, zjevně velmi prostý a chudobný sboreček stal se kořenem, z něhož po čase vyrostl strůmek Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě. Tichá chvíle 16. října 1870 v malé chaloupce potštejnské zůstane proto ve vděčné paměti všech, kteří si uvědomují, že pohrdati malými začátky znamená pohrdati nabízenou milostí Páně a že i z nepatrných počátků může mnohým dalším vzejít požehnání“.
Historie našeho sborového domu po 20 letech. V listopadu 2000 jsme předali dům stavební firmě. Ta ještě dokončila „destrukci“ snesením střechy, krovů a vnitřních trámů (druhé foto). Z celé rekonstrukce malá statistika: Proběhlo celkem 34 dobrovolných brigád, kterých se účastnilo celkem 35 členů a přátel sboru. Dva bratři byli z Německa a jeden z Ukrajiny. Vyvezlo se 15 velkých kontejnerů – počítáme-li 9 m3 , pak je to 135 m3 materiálu.
A vyúčtování:
Kupní cena : 1. 400 000,- Kč
Firma Stavko : 3. 006 480, – Kč
Ostatní náklady : 239 990, – Kč
celkem: 4. 646 470, – Kč
Nelze skončit jinak nežli zvoláním „Soli Deo gloria“ – samému Bohu sláva
OBNOVENÉ WEBOVÉ STRÁNKY: Po delším čase došlo k obnovení webových stránek České misijní provincie UF – Ochranovského seniorátu. Nejde jenom o nový vzhled ale také předně o jednodušší obsluhu. Proto se na stránkách dočtete o významných seniorátních událostech a chystaných i uskutečněných akcích. Právě tam bude také vždy k dispozici další číslo NBL. Dnes jsou tam v sekci DOKUMENTY uloženy již všechna čísla od roku 2007, kdy NBL získaly svou elektronickou podobu.
Stránky navštívíte na adrese http://www.jednotabratrska.cz/
z dubnového listu 2021:
Zmrtvýchvstalý Kristus
Ježíš je teď mezi námi novým způsobem jako Kristus zmrtvýchvstalý, Kristus, který je všude, za hranicemi prostoru a času. Na Velký pátek jsme mohli vidět vztah veškerého lidstva k Bohu: to, co bychom měli milovat, zabíjíme. Bojíme se daru, který by nás osvobodil. O velikonoční neděli slavíme Ježíšův návrat do světa, který jej zavrhl. Pokud se vám stalo, že jste někde byli odmítnuti, pak víte, jak nepříjemné je vracet se do středu těch, kteří řekli: „My tě nechceme.“ Nicméně to je právě to věčné mystérium, které slavíme: Bůh se vždy vrací zpět do světa, který z nějakého neuvěřitelného důvodu Boha nechce. Je téměř nemožné uvěřit, že by to mohla být pravda. A přece Ježíš ve své pokoře nachází cesty zpět. Ježíš ví, že se nám zprvu nelíbilo to, co nám musel říkat. Nebyli jsme připraveni na tolik svobody a na tolik pravdy. V jediném historickém okamžiku nedokáže lidstvo unést tolik reality, či tolik lásky. A tak musel Bůh přijít zpět ve skryté podobě. Bůh se musel vracet zpět jakoby potajmu, jako nějaký podvratný živel – Kristus zmrtvýchvstalý. Nyní může být všude a my jej nemůžeme lapit. Nedokážeme ho ani přesně pojmenovat. Vždy se nějak může vlamovat do našich životů – novým a nečekaným způsobem. Takový je ten zmrtvýchvstalý Kristus, na kterého svět nikdy není připraven a nikdy jej neočekává – a co je smutné – ani jej nechce. To je Kristus, jenž oživuje svou církev, Kristus, jenž je navždy mimo naši kontrolu. Richard Rohr
ŽIVOT SBORU ZA ČASU KORONAVIRU 2021:
Nedělní bohoslužby jsme neukončili. Ostatní život sboru se ale dlouhodobě zastavil. Dětské a sborové neděle, biblické hodiny, setkání dorostu, Večery Na Sboře, nekonal se podzimní Sborový den – a mohli bychom pokračovat. Některá setkání probíhají online, ale osobní setkání nenahradí. Schází nám blízkost druhých. K našemu povzbuzení otiskujeme zamyšlení emeritního biskupa ŘKC Františka Radkovského ze serveru Christnet.
**************************************************************************************************************************************************************
Dopis církví v Británii církvím v členských státech Evropské unie 2020
31. ledna 2020 ve 23.00 greenwichského času již nebude Spojené království členem Evropské unie.
Čtyři britské církve adresovaly vedení Českobratrské církve evangelické svůj dopis ujišťující o budoucí spolupráci:
Milé sestry a milí bratři, v pátek 31. ledna 2020 ve 23.00 greenwichského času již nebude Spojené království členem Evropské unie. Spojené království opouští EU, ale neopouštíme Evropu. Naše církve po staletí přispívaly k rozvíjení křesťanské tradice v Evropě, a také z ní hojně čerpaly. První evangelizátoři přišli na britské ostrovy s římskou říší. Po nich následovaly misie sv. Augustina z Canterbury (která původně pocházela z dnešní Itálie) a sv. Kolumby z Iony (dnešní Irsko). Víra křesťanů na těchto ostrovech má od počátku své kořeny v evropské církvi. Dopad reformace v Německu, Švýcarsku a Nizozemsku významně přispěl církvím, společnostem a národům na našich ostrovech, což se projevuje dodnes. Naše církve mají sbory v mnoha městech v Evropě a udržujeme úzké společenství s partnerskými církvemi napříč kontinentem. Zůstáváme nadále evropskými církvemi, jako součást jedné velké celosvětové církve. Oslabení politických vazeb a odpovědnosti neovlivní ani nebude překážet našemu závazku vůči partnerům v jiných částech Evropy. Budeme i nadále naplno hrát aktivní roli v rámci evropských ekumenických organizací a podporovat naše sbory a partnery v dalších částech Evropy. Naše církve budou i nadále prosazovat hodnoty, které s vámi sdílíme, prosazovat mír a chránit lidská práva a důstojnost.
********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************
VOLBA KAZATELE 2019 v neděli 13. října. Sešlo se celkem 24 členů s volebním právem.
Na dva roky – od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 byl zvolen kazatelem bratr Ondřej Halama.
********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************
Vztah naší společnosti k životnímu prostředí a probíhajícím změnám klimatu.
Všichni zakoušíme dopady změn klimatu. Citlivěji vnímáme výkyvy počasí, sucho a problematiku oteplování planety. Jako lidstvo stojíme před dalekosáhlými hrozbami nedostatku pitné vody, snižující se biodiverzity, neobyvatelnosti celých oblastí planety a stěhování milionů lidí. Rozsah problémů mnohé ochromuje. Někteří se snaží situaci ignorovat nebo zlehčovat. Jiní se spoléhají na to, že žijeme ve šťastnější části světa a že se nás změny nedotknou. Jsou však také lidé, které tato situace hluboce trápí a snaží se nejhoršímu podle svých sil zabránit. Někteří přitom propadají chmurám, že vztah člověka ke stvoření se již nezdaří změnit včas.
Připojujeme se k lidem, kteří chtějí v této situaci jednat a kteří si uvědomují odpovědnost za svět. Jako křesťané se nechceme vzdát naděje. Myšlenka stvoření nám pomáhá pochopit, že všechno živé je jedinečné a že Bůh v něm stále působí. To nám dává naději, že každý člověk může přispět k nápravě a stát se inspirací pro druhé. Je třeba solidarity s těmi, kteří změny klimatu nezavinili a na které dopadají nejvíce. Nadějí jsou pro nás mladí lidé, kteří si uvědomují, že budoucí podobu světa je třeba řešit dnes a tlačí na politiky, aby jednali. Podporujeme rozvoj čistých forem energie, ústup od fosilních paliv a zodpovědné zacházení s krajinou. V Českobratrské církvi evangelické chceme hledat všechny možné a dostupné prostředky, abychom náš vlastní podíl na změně klimatu snížili.
Naše společnost se ve vztahu ke klimatickým změnám mylně rozděluje na „aktivisty“ a „realisty“. Globální změny se týkají nás všech. Nepomůže již pouze dobrovolná skromnost jednotlivců, ani změny jen v jedné části světa. Všichni musíme změnit své smýšlení a podílet se na záchraně prostředí. Proto se obracejme na politiky na všech úrovních, na Parlament a vládu ČR, občanskou společnost a všechny jednotlivce, aby situaci vzali vážně a jednali moudře, odpovědně a solidárně, aby se podařilo zpomalit změny klimatu a zastavit ničení životního prostředí.
*************************************************************************************************************************
ostatní sbory a jejich popis jsou uloženy v “zajímavostech” na těchto stránkách
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
VEČEŘE PÁNĚ A DĚTI 2019
Otázka účasti dětí na VP se objevuje v souvislosti rostoucího zájmu o VP jako součást bohoslužby církve a jejího života vůbec, který je možno sledovat v posledních několika desetiletích ve většině evangelických církví v Evropě. Tento zájem je jistě veden mnoha různými činiteli, ale celkově je třeba v něm vidět především projev teologicky oprávněného a vítaného obnoveného pohledu na základní povahu a roli bohoslužby v životě církve. VP pozbývá charakteru výlučné, na výjimečné příležitosti omezené, případně jen úzkému okruhu oprávněných komunikantů vyhrazené slavnosti a stává se opět ústrojnou součástí evangelické (křesťanské) bohoslužby. Bývá slavena častěji, někde opět každou neděli. V této situaci přirozeně vyvstává potřeba formulovat, čím vlastně VP v životě církve je a komu je určena – kdo k ní smí být připuštěn či pozván. Tyto dvě otázky spolu navzájem úzce souvisejí. K závěru, že je zásadně dobře možné, aby se VP plně účastnily pokřtěné děti ještě před tím, než projdou konfirmační přípravou a konfirmací, vede několik závažných věcných důvodů. Především jde o logický důsledek rozhodnutí křtít nemluvňata. Považujeme-li křest nemluvňat za plnohodnotný, bez nutnosti jeho pozdějšího doplňování, není sice nutno automaticky nemluvňatům sloužit VP, ale je velmi obtížné odepřít VP těm pokřtěným, kteří o účast na ní projeví zájem. Takové odpírání by vedlo k pojetí dvojího členství v církvi, což je obtížně biblicky zdůvodnitelné. To, co zde bylo řečeno o základní povaze VP, velmi ztěžuje představu jakékoli skupiny uvnitř církve, která by byla z účasti na VP apriorně vyloučena – např. z důvodu nedostatečné vyspělosti.
Večeři Páně mohou přijímat také pokřtěné děti, které samy nebo prostřednictvím rodičů vyjádří svou víru a touhu po obecenství Kristova stolu. Pokud večeři Páně nepřijímají, je vhodné, aby děti byly v obecenství Kristova stolu alespoň přítomny. Staršovstvo seznámí členy sboru s konkrétním postupem, podle kterého mohou pokřtěné děti přijímat večeři Páně.
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
článek ze Sborového listu -červen 2019:
Radujme se vždy společně
Radujeme se, když vyjde slunce.
Když jsou nám přátelé oporou.
Radujeme se z víry.
Radost můžeme sdílet.
Jaké jsou její zdroje?
Co nám v ní brání?
Je potřeba radovat se vždy?
A je potřeba radovat se společně?
Kdo tvoří společenství?
Proč je důležité?
Umíme pečovat o vztahy s lidmi kolem nás?
A o vztah k Bohu, který nás přesahuje?
Kam sahají hranice času, hranice věčnosti?
Českobratrská církev evangelická vznikla před 100 lety. Z radosti. Z vděčnosti. Z touhy po společenství.
Odkud jdeme? Kdo jsme? A kam směřujeme?
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Staršovstvo a kazatel sboru